Symbolika: obnova a ochrana
Božstvo: Bílá bohyně, Brigid (Keltové), Freya a Frigg (Seveřané), Venuše (Řím)
Planeta v astrologii: Venuše
Bříza
dostala jméno podle své bělostné kůry a sdílí je se starou irskou
Bohyní Brigid. Obě jména mají původ v indoevropském výrazu bher(e)g, "zářící bělost". Brigid byla laskavou bohyní, múzou básníků a patronkou řemeslníků, zejména přadlen a tkalců.
V
severské a germánské tradici je bříza spojována s Freyjou, Paní lesa, a
Frigg, manželkou boha Odina (který byl původně bohem větru).
Bříza
jako strom, jemuž je vlastní péče a schopnost poskytovat výživu, je
zpodobením bílé bohyně a germánská runa Berkana, "bříza", znamená
mateřství, ňadra a ochranu. Navíc vlastní tvar runy, který se odráží v
našem velkém písmenu "B", je odvozen z neolitických "mateřských
pahorků". Tato návrší byla většinou pohřebními mohylami a obřadními
místy, kde se konala mystéria smrti a znovuzrození. Dvojitý pahrbek
symbolizoval prsa Matky Země. Pod nadvládou této bohyně bylo narození,
život i smrt a v různých kulturách na sebe všechny tyto tři aspekty
života braly podobu rozmanitých ženských božstev: bohyně zrození a
mládí, bohyně zralého ženství a bohyně smrti a zimy. Během doby bronzové
se podoby těchto ženských božstev individualizovaly - stejně jako
kultury, ve kterých byla uctívána - ale všechny ukazují zpět k prastaré,
paleolitické Velké bohyni, ve které jsou všechny tři aspekty sjednoceny
(a proto se také o ní mluví jako trojité bohyni). Jejími barvami jsou
bílá, která symbolizuje Lunu a mateřské mléko, červená, která
představuje krev, a černá, která zpřítomňuje noc a novoluní.
Má
ještě jeden aspekt. V dávné historii se setkáváme s různými projevy
bohyně bojovné. Jako ochránkyně nepřemožitelných je nicméně spíše
obhájkyní nežli útočnicí. Tato její stránka je ve skutečnosti projevem
vyzrálosti. Postupem času převážila patriarchální organizace
společnosti, sociální role ženy poklesla a už nebylo kde dávat průchod
projevům divokých, nevypočitatelných, nebezpečných nebo extatických
aspektů ženství.
Něco nicméně ještě zbylo v
rituálech konaných na oslavu jara a úrody. Po celý křesťanský středověk
se lidé na venkově vždycky při májových oslavách scházeli ve dvojicích v
březových hájích. Ve Skotsku bývali dospělí v den Beltine dokonce
uvolnění ze svých manželských slibů. V církvi vzbuzovaly tyto zvyky
nelibost, a tak je lidé prostě obrátili. Když nesměli chodit k břízám,
nosili si stromy do vesnic a stavěly májky. Strom na májku se vždycky
velmi pečlivě vybral a slavnostně ozdobil a konaly se pod ním lidové
zábavy a veselice. A začátkem února se pak narodila spousta dětí.
První verze moudrých učení starých Indů, Védy, neboli "lity" (Strom poznání), byly napsány na březové kůře.
V jedné irské legendě se líčí, jak bůh Ogma přinesl starým Keltům magický dar písma. Vysvětlil jim, že stromová abeceda ogam byla poprvé použita k varování slunečního boha Lugha, když jeho manželce hrozilo nebezpečí, že bude zajata a odvedena do podsvětí,
"...pokud ji nebude střežit bříza".
Opět
ochrana. A v západní Evropě se kolébky tradičně dělaly z březového
dřeva, aby chránily děti před zlými silami. Příběh o Lughovi ukazuje, že
bříza má větší moc než podsvětí (smrt), což nepřekvapí nikoho, kdo ví,
že znovuzrození bylo odedávna velkým darem Bílé bohyně.
Aspekt
obnovy se v tradičních obyčejích spjatých s břízou objevuje rovněž v
západním zvyku "vymetání starého roku" březovou metlou. Dochází k tomu
zrána po nejdelší noci zimního slunovratu (21. prosince na severní
polokouli) a znamená to skutečný začátek nového roku. Tento čas
symbolizuje temnotu lůna anebo tmavou zemi obklopující semeno.
Anglosasové ale oslavují tři "noci matky" neboli modranecht, znovuzrození Slunce a začátek nového slunečního roku, až do 24. prosince.
