(Japonsko)
Říká se, že hora Fudži se vynořila na zemský povrch tesně před
počátkem našeho letopočtu po silném sopečném výbuchu a že jako první na
její vrcholek vylezla opice. Jisté je, že se nachází v geologicky
nestabilní oblasti; je známá jako "nesmrtelná hora" a uctívaná všemi
Japonci.
Jedno staré japonské přísloví říká: "Kdo nikdy nebyl a hoře Fudži, je hlupák; kdo tam byl dvakrát, je blázen."
Hora
se nachází na ostrově Honšú a je nejvyšší v celém Japonsku - měří 3766
m.n.m. (po Fudži následuje hora Kitadake s výškou 3192 m.n.m. a hora
Hotakadake, vysoká 3190 m.n.m.). Většina Japonců horu Fudži uctívá a
vyjadřuje se o ni jako o Fudži-san.
Fudži
je latentní, ale neaktivní sopka; na jejím vrcholku se nachází
kuželovitý kráter o průměru 610 metrů. Hora se nalézá ve známém a hojně
navštěvovaném národním parku Fudži-Hakone-Izu. Legenda vypráví, že se
sopka vynořila na zemský povrch během jedné noci roku 286 př.n.l.; její
geologický původ je však mnohem starší. Naposledy byly výbuchy této
sopky zaznamenány v obchobí od 24. Listopadu roku 1707 do 22. Ledna
následujícího roku. Od té doby se o dalších erupcích neví.
Důkazem
úcty, kterou hoře projevují japonská náboženství, jsou početné chrámy,
oltáře a svatyně, které se tyčí na svazích hory. Každý rok přicházejí
tisíce poutníků, aby posvátný vulkán uctili. Jméno sopky Fudži bývá
překládáno jako "nesmrtelná hora" a hora sama je velm často používána
jako symbol v japonské literatuře a malířství.
Japonci tvrdí, že zasněžený vrcholek hory v zimě vyzařuje tajemství nekonečna.
Výstup na vrchol byl až do konce 19. Století ženám zakázán.
