(Legendární země Keltů)
Jedna
z nejradikálnějších teorií spojuje události a kultury z doby kamenné v
západní Evropě s Platonovým příběhem, přičemž dochází k ohromujícímu
závěru, že Atlantida byla starověkým irským hlavním městem Tara, a
zatopenou legendární zemí je dnešní Dogger Bank (písčina) na dně
Severního oceánu.
Dějiny doby kamenné
Autorem této radikální teorie je švédský geolog Ulf Erlingssonm jehož kniha Atlantis from a Geographer's Perspective: Mapping the Fairy Lans (Atlantida z pohledu zeměpisu: mapování bájné země)
v sérii logických kroků přivádí čtenáře k tomu, co zpočátku vypadá jako
velice za vlasy přitažený závěr. Jeho zásadní tvrzení spočívá v tom, že
Platonovo datování je správné, ale zbytek příběhu už vymyšlený na
základě legend o skutečně existující úchvatné prehistorické civilizaci.
Protože Platonův popis je popisem vyspělé civilizace z doby bronzové,
svádělo to zastánce revizionistické atlantologie k doměnce, že Platonovo
datování je značně nepřesné. Erlingsson ovšem tvrdí, že v podstatě
odpovídá skutečnosti, což vrací Atlantidu zpět do doby kamenné a
současně je v souladu s událostmi, které mohly být inspirací pro hlavní
prvky jejího příběhu.
Mělčina Dogger a sesuv půdy Storegga
Erlingsson
poukazuje na skutečnost, že v závěru poslední doby ledové, někdy před
12000-8000 lety, došlo v Severním oceánu ke značným změnám. Voda byla
stále ještě uvězněna v ledu a rozlehlé oblasti, které se dnes nalézají
pod hladinou, mohly být suchou zemí. Zvláště pak velká planina v jižní
části Severního oceánu byla před severními větry chráněná vrchovinou
Dogger Hills a mohla větry pro kmeny z doby ledové žijící v této oblasti
představovat výtečné loviště, bohaté obzvláště na mamuty (Platon je
popisoval jako slony).
S tím, jak
výška mořské hladiny stoupala, se z Dogger Hills (vrchoviny) stal ostrov
Dogger. Pak, asi před 8100 lety, způsobilo globální oteplování výbuch
nahromaděných zmrzlých usazenin metanu na kontinentálním svahu Storegga u
norského pobřeží, který vyvolal obrovský sesuv podmořské půdy, jenž
následně způsobil obrovskou vlnu tsunami, jejíž stopy lze dosud vidět
vysoko nad dnešním pobřežím Skotska. Tato obrovská vlna zaplavila ostrov
Dogger a mohla podle Erlingssonova názoru inspirovat legendy o potopě.
Další stoupání mořské hladiny způsobilo, že se z ostrova Dogger stala
Dogger Bank, písčina plná bahna, která po mnoho staletí znemožňovala
plavbu.
Megalitická říše
Erlingsson
tvrdí, že legendy o potopě v této oblasti mohly být přejaty a zasvěceny
kulturou, která začala v následujících staletích vznikat v západní
Evropě. Tato kultura je dnes nejproslulejší svými obrovskými kamennými
památníky neboli megality, které po sobě zanechala včetně kruhových
staveb, jako je např. Stonehenge, dolmenů nebo mohyl. Megalitická
kultura úspěšně rozšiřovala svůj vliv a prakticky až do východního
Středozemí, přesně tak, jak Platón tvrdil, že činila Atlantida.
Erlingsson zastává názor, že tato megalitická "říše" byla Atlantidou a
její centrum se nacházelo v Irsku.
Irsko a Tara
Není
sebemenších pochyb o tom, že Irsko hrálo v megalitické kultuře doby
kamenné velmi významnou roli. Erlingsson poukazuje na skutečnost, že
právě Irsko je jediným velkým ostrovem na celém světě, jehož rozměry se
shodují s těmi, jež Platon uvedl v dialogu Kritias,
s širokou planinou obdélníkovitého tvaru, krytým téměř ze všech stran
horami. Poukazuje na starověké hlavní město Tara jako na možnou
Platonovu metropoli Atlantida a především na obrovské dílo, jímž jsou
zemní práce a hrobky v Newgrange. Tato působivá struktura je starší než
egyptské pyramidy a po tisíce let byla jednou z největších evropských
staveb. Podle švédského geologa se mohla stát předobrazem majestátního
Poseidonova chrámu v Platonově vylíčení.
Erlingsson
tvrdí, že megalitická kultura přežívala po dostatečně dlouhou dobu, aby
se o ní dozvěděli starověcí Egypťané, kteří ji uchovali ve svých
legendách, včetně příběhů o Taře, Newgrange a potopě na Dogger Bank.
Tyto legendy se nakonec přes egyptské kněze a Solona dostaly až k
Platonovi, který je použil k vytvoření své vlastní legendy.