Drahokamy, polodrahokamy a některé přírodní materiály (korál,
jantar apod.) mají nejen význam v léčitelství nebo jako amulety a
talismany, ale mohou sloužit též jako symboly. Když se vyleští, fungují
také jako zrcadlo.
Nefrit nebo jadeit, který se
vyskytuje v četných odrůdách, je v Číně symbolem dokonalosti,
urozenosti, upřímnosti, krásy a nesmrtelnosti. Zesnulé obkládali
nefritovými amulety a na jazyk jim kladli nefritovou cikádu, protože
věřili, že nefrit zabraňuje rozkladu. Drahé kameny, které teprve
opracováním získávají svou krásu, se na celém světě staly symboly
lidstva samého, jež potřebuje zušlechtění, zatímco přírodní krystaly -
jako horský křišťál - představovaly dokonalou ctnost.
Křesťanská
ikonografie jej interpretovala jako mariánský symbol, neboť sám sice
nesvítí, ale rozzáří se, když ho zasáhne paprsek Božího světla.
V asijských náboženstvích symbolizují klenoty poklady správných, tedy pravých učení.
Kámen mudrců je buď mytický drahokam, nebo zednářský otesaný stavební kámen.
Drahokamy
- především křišťály - se často používaly jako zrcadlící se meditační
pomůcky a přisuzoval se jim i léčivý účinek. Staré knihy o kamenech
pojednávají o magických vztazích mezi planetami, lidskými typy a
"mocnými kameny", kterým se přisuzovaly nejrůznější účinky. V symbolice
mají vedle zmíněného horského křišťálu význam především diamant,
ametyst, rubín, nefrit, tyrkys, safír a smaragd.
Ve Zjevení Janově jsou hradby "nového Jeruzaléma" postaveny "z
jaspisu a město je z ryzího zlata, zářícího jako křišťál". "Základy
hradeb toho města jsou samý drahokam: první základní kámen je jaspis,
druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, pátý sardonyx, šestý
karneol, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topaz, desátý chryzopras,
jedenáctý hyacint a dvanáctý ametyst." (Zj 21, 18-20)
Dvanácti
drahokamy byl zdoben náprsník židovských velekněží, a to granátem,
ametystem, jaspisem, lapis lazuli, chalcedonem, smaragdem, onyxem,
karneolem, chrysolitem, berylem, topazem a rubínem. Do každého z těchto
kamenů bylo vyryto jméno jednoho z dvanácti izraelských kmenů.
V astrologické
symbolice se drahokamy přiřazují dvanácti znamením zvěrokruhu a jako
"měsíční kameny" symbolizují sílu jednotlivých znamení. Základem pro
tyto analogické systémy byla v první řadě orfická báseň o magické moci
kamenů Lithika (Kameny). Kameny se rovněž zabývali antičtí autoři Theofrastos, Orpheus, Damigeron Latinus, Aetios a Psellos.
Přiřazení kamenů jednotlivým znamením zvěrokruhu není všude stejné. Více se dozvíte ZDE.
Také
jednotlivé planety se svými specifickými silami jsou symbolizovány
kameny, z nichž se dělají šperky, jež potom nosí osoby, které se cítí
s příslušnými nebeskými tělesy zvláště spojeny. Více se dozvíte ZDE
Dvanáct
izraelských kmenů, apoštolů a znamení zvěrokruhu vedlo často
k symbolickým spekulacím a analogickým systémům; kříže pravoslavné
církve zdobilo dvanáct různých malých kamenů (apoštolové) a jeden velký
drahokam uprostřed (Kristus), jenž byl srovnáván se Sluncem.
Sv. Hildegarda z Bingenu (1098-1179) v díle Liber subtilitatum diversarum naturarum creaturarum
(Kniha jednoduchého lékařství čili o tajných silách rozličného stvoření
přírodního) přisuzuje drahokamům nadpřirozenou sílu a z hlediska
symboliky zajímavý původ: "Drahokamů
se ďábel leká; nenávidí je a opovrhuje jimi, protože mu připomínají, že
zářily ještě dříve, než on se ve své nádheře zřítil do hlubin…"
