Ve většině společností byla magie s náboženstvím navzájem pevně
provázaná. Společné rituály, jaké se provádějí např. na zajištění dobré
úrody či vydatných dešťů v dalším roce, stojí na konkrétní víře, že
někde existuje někdo nebo něco, v jehož moci je, aby se to stalo.
"Magie" tohoto druhu se chápe jako forma vnějšího projevu společnosti
reagující na okolní svět, a jako taková má pozitivní dopad.
Je-li
však tato magie praktikována tajně a na úkor druhého, např. pro účely,
jež jsou v rozporu s dobrem či se zákony dané společnosti, pak ji
zpravidla dané kultury odvrhnou. Zavedou se represivní zákony,
potrestají se praktikující osoby a do služby se povolají "dobré"
čarodějnice, aby poskytly magickou ochranu proti těm "zlým". Hranice
mezi dobrem a zlem se přitom může posunovat. Proto také koneckonců
získaly různé společnosti k čarodějnictví a magii různé postoje.
Čarodějnictví je v pořádku, pokud je to "naše" čarodějnictví a splňuje
"naše" zákony a očekávání.
Čarodějnictví a šamanismus
Prastarou
formou léčitelství a věšteckého umění je šamanismus, praktika, jež v
mnoha kulturách - zejména v některých částech Asie, Severní Ameriky a
severní Evropy - přežívá dodnes. Šamanismus v podstatě spočívá v tom, že
se šaman uvede do transu, kdy dokáže komunikovat s duchy, načež
získanou sílu uplatní na léčbu či věštbu. Šamanismus v mnohém připomíná
novodobé čarodějnictví a řada dnešních wiccanů také šamanské praktiky
běžně zahrnuje do svých rituálů. Někteří lidé věří, že čarodějnictví je
jen další šamanská tradice. Jenže je lepší to chápat jako dvě různé
praktiky se společnými prehistorickými kořeny.
V
každém případě novodobé čarodějnictví, kult Wicca, má kořeny mocně
rozvětvené, sahají do mnoha různých oblastí. Zahrnuje různé pohanské
víry a rituální postupy vysoké magie, ne pouze lidové čarodějnické
praktiky z počátků lidské civilizace.
Řím: magie a zrod křesťanství
Čarodějnictví a magie hrály klíčovou roli v životě mnoha Řeků. Mezi
jejich mocné bohy patřila uctívaná a obávaná Hékaté, bohyně
čarodějnictví. Přesto Řekové v pozdějších dobách vykreslovala i
čarodějnice v temnějších a zlověstnějších barvách, což poznamenalo
římskou a později i celou západní kulturu a její přístup u
čarodějnictví.
Řecko: mocní bohové - mocní čarodějové
Magie
a kouzelníci s čarodějkami vyli v řecké společnosti všudypřítomní.
Řecká kultura přežívala do značné míry v literatuře a řada původních
textů, jež se dochovaly a které pokrývají různá témata, měla výrazný
vliv na vývoj celé společnosti. Proto není divu, že se řecké myšlení
promítlo i do současného pohledu na čarodějnictví.
Je
pravda, že Řekové nevnímali čarodějnice zdaleka tak jako jejich
hysteričtí pronásledovatelé v pozdním středověku: jako létající na
košťatech, připravující lektvary, provádějící satanistické rituály a
vysmívající se jediné, opravdové víře. To všechno přišlo až později a
původ to má jednoznačně u křesťanů. Přesto Řekové zavedli koncept, v
němž byly čarodějnice převážně ženy, navíc nebezpečné, nekonvenční,
sexuálně nenasytné a vykořeněné, schopné opravdu zlých a krutých činů.
Současně s tím ale dokázali Řekové nahlížet na čarodějnice i v
pozitivním světle: jako krásné, mocné, čestné, milující a laskavé. Tím
pádem, jakkoli byl řecký obraz čarodějnictví spíše temnější, nechybělo v
něm ani světlo, a tudíž byl komplexnější.
Stejně
komplexní přístup zaujímali Řekové také k magii. V zásadě existovaly
tři druhy praktické magie, jež u řecké společnosti rozeznáváme:
První by se dala označit za "vysokou magii". Řekové sami ji nazývali theourgia, kdy theos znamená "bůh" a ergon
se překládá jako "práce". V doslovném překladu by to znamenalo "práce
související s bohy". Termín se vztahuje k tzv. vysoké, silně
ritualizované magii, při níž se praktikující osoba (často kněz) snaží
dosáhnout stavu vědomí, jenž umožňuje spojení s božskou podstatou. To má
velmi blízko k uctívání Bohyně, jež je středobodem současných
pohanských čarodějnických rituálů.
Druhá
odnož magie byla ta, k níž se uchylovali obyčejní lidé, laikové, tudíž
sem spadala různá orákula (věštírny+ např. v Delfách), augurské věštby
(předpovídání budoucnosti z trajektorií letu ptáků) či věštění z
vnitřností. Je třeba též zdůraznit, že o tomto typu magie se hovoří jako
o "oficiální", což však není dáno tím, že by se nějak lišila od
ostatních forem, ale tím, že se praktikovala se svolením státu.
Třetí odnož magie, by se dala označit za "lidovou". Lidovou magii ke navíc dále rozdělit na dvě podkategorie: první z nich je mageia, která se blížila ke "kouzelnictví" v dnešním slova smyslu a praktikuje ji mág čili magos (magus); druhá se označuje goetia a praktikuje ji goete.
Mág označován též magi,
což je možná přesnější termín, by se dal charakterizovat jako
profesionální kouzelník. Mágy si často najímali příslušníci vyšších
vrstev a pověřovali je nejrůznějšími úkoly. Obliba těchto mágů svědčí o tom, že se mnozí v řecké společnosti těšili nesmírné úctě.
Poslední druh magie, goetia, míval v praxi na různých místech rlznou podobu a pohnutky, nicméně v myslích mnoha Řeků měl nádech šarlatánství a podvodu. Goetes
bývali kramáři a potulní trhovci, kteří prodávali kouzelné masti a
léčivé byliny a rádi si nechali zaplatit i milostnou kletbu či jiné
kouzlo. Někteří byli opravdoví, jiní ne.
Řím: magie a zrod křesťanství
Z hlediska čarodějnictví je jednou z nejdůležitějších postav římské
bohyně Diana, která významnou měrou přispěla též k feministickému
pojetí náboženského kultu Wicca. Přesto se Řím čarodějnic obával,
jelikož představovaly podvratný živel. Křesťanství mezitím uvrhlo do
klatby všechny pohanské víry, o něž se po staletí opíral celý
Řecko-Římský svět.
Římská říše
znamenala pro dějiny čarodějnictví význačnou kapitolu. Její vliv byl tak
dalekosáhlý, že dokázala zajistit jakési přemostění mezi světem
starověku - tedy dávných Sumerů, Egypťanů, Peršanů, Babyloňanů a Řeků - a
světem křesťanské Evropy. I Římané přistupovali k čarodějnictví a k
magii, které přímo nepodporoval stát, např. k věštbám, s nedůvěrou. Z
jejich pohledu šlo o další podvratný živel ohrožující svět, kde
společenský řád jako by stále čelil útokům chaosu. Přesto se Římanům
nedá upřít, že z jejich odkazu pochází jedna z nejmocnějších starověkých
bohyní, která měla velký vliv na rozvoj moderního čarodějnického
náboženství, kultu Wicca - bohyně Diana.
Evropa a čarodějnictví
Magie a čarodějnictví nevzkvétaly jen v tzv. klasických civilizacích Řecka a Říma, ale rovněž mezi Germány, Nory (Seveřany) a Kelty. Bohové severu, a zejména to platí pro keltská božstva, výrazně ovlivnili moderní čarodějnictví. Navíc čarodějnické tradice pomohly rozšířit řadu známých legend, jako je ta o králi Artušovi, Duchu lesa (Green Mann) a o Robinu Hoodovi. V krajích obývaných Kelty a germánskými kmeny, uctívali lidé mnoho prastarých bohů a bohyň - kulty, jež existují dodnes. Dnes se zpátky do minulosti ohlížejí především wiccané hledající u Keltů inspiraci - důvodem je hlavně těsný vztah Keltů k přírodě a rovněž jejich magická tradice.
Evropa a čarodějnictví
Magie a čarodějnictví nevzkvétaly jen v tzv. klasických civilizacích Řecka a Říma, ale rovněž mezi Germány, Nory (Seveřany) a Kelty. Bohové severu, a zejména to platí pro keltská božstva, výrazně ovlivnili moderní čarodějnictví. Navíc čarodějnické tradice pomohly rozšířit řadu známých legend, jako je ta o králi Artušovi, Duchu lesa (Green Mann) a o Robinu Hoodovi. V krajích obývaných Kelty a germánskými kmeny, uctívali lidé mnoho prastarých bohů a bohyň - kulty, jež existují dodnes. Dnes se zpátky do minulosti ohlížejí především wiccané hledající u Keltů inspiraci - důvodem je hlavně těsný vztah Keltů k přírodě a rovněž jejich magická tradice.