Původní obyvatelé Severní Ameriky nazývají stromy svými "stojícími bratry a sestrami".
Podle
mnoha starých učení se vesmír projevuje jako pohyb v kruhu nebo ve
spirále kolem centrální osy, Osy světa (axis mundi). A tento středový
pilíř se často zobrazuje jako Strom života nebo Strom vesmíru. V
podstatě je Strom života obrazem celého vesmíru, anebo přinejmenším naší
planety, a vyjadřuje představu, že v životě všechno se vším souvisí a
je posvátné. Je výrazem vesmíru jako něčeho více nežli pouhého neživého
hodinového stroje, který se slepě řídí fyzikálními zákony; prezentuje
náš svět mnohem spíše jako živoucí, vyvíjející se organismus,
prostoupený božským duchem.
Stopy Stromu života lze
vyslechnout až do paleolitických časů. Od té doby se koncept Stromu
života postupně stal součástí filozofie většiny starověkých kultur, ať
už to byly staré civilizace a městské státy jako Egypt, Persie a Řecko,
nebo kmenová společenství, která zůstala úžeji spjata s přírodou.
Během
doby bronzové a železné si vyvinuly různé kultury své specifické
náhledy, své soubory morálních a právních zásad, svou estetiku, jazyk,
zvyky atd. A jako součást tohoto procesu se měnil i starověký koncept
Stromu života a bral na sebe různé podoby - příkladem může být strom
sóma v zoroastrické Persii, strom túbá uprostřed islámského ráje,
světový strom Yggdrasil v severské mytologii, ´ez chajim v judaismu a
ts'-ogs-šing, "sněmovní strom bohů" v tibetském buddhismu. A vyskytuje
se v mnoha dalších podobách ve světové mytologii.
Nicméně
jeden aspekt tradic vážících se ke stromu zůstal po celé patriarchální
období, které vystřídalo neolit, týž: zřetelné chápání ženské stránky
božství. Strom zůstal spjat s představou ženských božstev a starověké
bohyně - matky. V jednom předhieroglyfickém textu ze středověkého Egypta
je např. slovo pro vznik života odvozeno přímo z výrazu strom. Není to
náhoda. Strom života je Velká matka - stvořitelka: všeobsahující,
všerodící, všeuzdravující. Symbolika stromu se tradovala už v dobách,
kdy byl kult Velké bohyně rozšířen po celém světě.
Kosmické
"lůno" je rovněž všepohlcující, ale jen proto, aby se mohl život
transformovat a rodit znovu. Ve starověké kosmologii nestojí smrt na
opačném pólu proti životu, nýbrž je důležitou součástí jeho cyklu.
Většina lidí věří v reinkarnaci anebo v nějakou jinou formu života po
smrti. Z galských zemí (dnešní Francie) se nám zachovala moudrost
starých druidů, kteří říkali
"Smrt je jen branou, jíž se prochází na dlouhou cestu."
Živá moudrost stromů nás učí, že všichni společně putujeme cykly života.
