(Legendární země Keltů)
V
bohaté pokladnici keltských příběhů nalezneme pohádky o prazvláštním a
svůdném světě, v němž žijí fantastické postavy. Nazývá se mnoha jmény
včetně irského Tir Nan Og, Země mládí.
Skřítci, elfové, víly, gnómové, koboldi, obři, zlí šotci, trpaslíci, goblinové ... existují desítky, ne-li stovky názvů pro eldricht
čili nadpřirozené bytosti, které jsou v keltském folklóru tak hojně
zastoupené. Odedávna se tradovalo, že pohádkové bytosti žily dřív tam,
kde nyní žijí lidé, kteří je nejprve vyštvali z jejich domova a nakonec
zahnali do zcela jiných sfér bytí. Přestože stále mohla navštěvovat
lidský svět, žila nadpřirozená stvoření převážně v jiné realitě nebo
dimenzích, které rovněž měly mnoho jmen jako např. Pohádková země,
Elfhame, Mag Mell či Annwn. K nejpopulárnějším verzím pohádkového světa
patří Tir Nan Og (s nejrůznější výslovností), což v překladu znamená
Země mládí.
Tir Nan Og je příbuzným
dalších tajemných keltských světů, jako jsou Hy-Brasil, Lyonesse,
Avalon, Ostrovy blažených atd. V mnohém se podobá řeckým Elysejským
polím nebo severské Valhalle. V Tir Nan Ogu neznají neštěstí ani nemoci,
všichni jsou věčně mladí, hodují, loví a hrají si ve světě hojnosti a
báječných rozkoší. Podle různých verzí byl domovem rusalek, zemí mrtvých
a říší hrdinů a bohů. Pro pozdější křesťanskou tradici, jíž se pozemské
ráje vůbec nezamlouvaly, se Tir Nan Og stal nebezpečným a deštivým
místem.
Cesta do pohádkové země
Jako
většina keltských jiných světů se měl Tir Nan Og nalézat na západě a
zřejmě se jednalo o souostroví. Protože však neexistoval v této realitě,
nebylo možné určit jeho polohu. Zatímco některým hrdinům z lidových
pověstí a legend se podařilo tam dorazit na lodi přes moře, jiné tam
odnesly víly nebo odvezli elfové na svých ořích. Ještě jiné někdo
magicky přemístil skrze kouzelné brány, dopravil na ostrov pomocí
kouzelných prstenů nebo se tam ocitli jenom tím, že obcházeli kostel
proti směru hodinových ručiček. K překážkám na cestě patřila mlha, řeky,
dravé bystřiny plné krve (podle pověsti všechna krev, která kdy byla
prolita ve světě smrtelníků, teče okolo Tir Nan Og) a chybné odbočení
mohlo člověka zavést do pekla. Pohádková země nebyla podle křesťanských
tradic rájem ani peklem, stejně jako víly byly bytostmi někde uprostřed
mezi anděly a démony (jednalo se o anděly, kteří se ve válce mezi nebem a
peklem nepostavili na žádnou stranu).
Hosté v pohádkové zemi
Existuje
mnoho lidových vyprávění, legend, balad a básní o lidech, kteří Tir Nan
Og nebo jinou pohádkovou zemi navštívili. Oisín byl hrdinou lidových
příběhů, jehož do Tir Nan Ogu vzala krásná dívka jménem Niamh. Byla
královnou Tuatha de Danaan (lidu bohyně Danu, jak se říkalo předlidským
obyvatelům Irska, než byli vyhnáni ze země a stali se pohádkovými
bytostmi). Oisín s Niamh se do sebe zamilovali a měli spolu dítě, ale
Oisínovi se začalo stýskat po domově, a tak mu Niamh půjčila svého koně
Embarra, aby ho dovezl zpátky do Irska. Varovala ho však, aby se nedotkl
nohou země, protože v Pohádkové říši uplynulo sotva pár let, zatímco v
zemi smrtelníků už tři sta. Oisín ji ale neposlechl a v okamžení se
změnil v bělovlasého starce. Žil ještě dlouho, aby mohl svůj příběh
vyprávět sv. Patrickovi.
Zákony pohádkové země
Na
Oisínově osudu vidíme nebezpečí návštěvy Tir Nan Ogu, kde platí jiná
pravidla. Čas tam plyne jiným tempem - rychle nebo pomaleji. Většina
smrtelníků, kteří Tir Nan Og navštíví, riskuje ztrátu své nesmrtelné
duše nebo tam také mohou uvíznout navěky, pokud něco sní či vypijí.
Často bývá nemoudré i s někým hovořit, cokoli si brát nebo věřit, že to,
co člověk vidí, je skutečné. Největší nebezpečí ale spočívá v tom, že
smrtelník může být využit místo nějaké pohádkové bytosti při teind,
pravidelném odvádění duší Satanovi. Obvyklou praxi nadpřirozených
bytostí je krást lidské novorozence, nahrazovat je slabými a neduživými
pohádkovými nemluvňaty a dělat z nich známé podvržené děti.
