27. listopadu 2016

Tis červený (Taxus baccata) - Kouzelný strom

"Okenní tabule třesk,
Venku tma,
Ve tmě blesk,
Jak modlářský květ.
Jak pohanský sen,
Domů ti oknem,
Tisk nahlíží sem."
Theodor Fontane (1819-1898)

Stromy věčnosti
"V Bretani se dříve věřilo, že tisy, považované za stromy smrti, se na hřbitovech mohou pěstovat vždy jen po jednom, protože prý zapustí kořeny do úst každému nebožtíkovi, který je tam pohřben."
Jacques Brosse: Mythologie Des Arbres
(Mytologie stromů) 1989

Všechny kultury, které tis znaly, tento strom uctívaly jako posvátný. Podle řecké a římské mytologie vroubí cestu do podsvětí sukovité tisy, za nimiž číhají Fúrie a pochodněmi z tisového dřeva slídí po každém pocestném, jen aby ho přepadly a znemožnily mu dospět k poslednímu cíli, říši Háda. Germánští druidové vytvořili podobně jako jejich keltští kolegové magickou abecedu, kde posvátný tis odpovídá runě Eihwaz. Stromu byla přisuzována mohutná léčivá a ochranná síla a je možné, že bájným germánským stromem světů, stále zeleným jasanem Yggdrasilem, je ve skutečnosti míněn tis. Vzhledem ke vztahu mezi tisem a věčností se z jeho dřeva s oblibou zhotovovaly talismany. Takový talisman, který vešel ve známost jako "talisman z Britsum", vyřezal kolem roku 500 n.l. jeden znalec runového písma. Na talismanu je napsáno: "Měj tento tis vždy při sobě! Je v něm síla!"

"Neblahý spánek, tak praví rčení,
Z jehličí tvého že prý vane,
Pro mě však větší svěžesti není,
Než v náruči tvé vůně, pane."
Anette von Droste-Hülshoff (1797-1848)
Die Taxuswand (Tisová stěna)

Tis je vnímán jako neodmyslitelný prvek středověké čarodějné zahrady a opakovaně bývá zmiňován ve spojení s tajnými recepturami. Ve středověku se z tisového dřeva vyráběly magické hole a hůlky; věřilo se, že tisová hůlka odhalí zakopané poklady. Nicméně lidé tentýž jehličnan často vysazovali i na ochranu proti čarodějnicím. Tisové dřevo zahánělo čarodějnice, stačilo za okna zastrkat tisové větévky. Ze stejného důvodu Slované zhotovovali z tisu nábytek a dětem upevňovali na šaty malé křížky z tisového dřeva. Selky nosily kolem krku tisové dřívko a dobytku k rohům přivazovaly tisové snítky. Z pružného tisového dřeva se vyráběly luky a kuše. Tis byl nejen symbolem smrti, ale také znovuzrození, protože z jeho kořenů vyrůstají mladé stromky. Kouř z tisového dřeva pomáhal lidem komunikovat s mrtvými. Kdo u sebe neměl kousek tisového dřeva, nemohl bez újmy projít tisovým hájem.