(Legendární země Keltů)
Snad
nejslavnějším lidovým příběhem staré Bretaně je pověst o Ys, o bájném
městě postaveném z lásky, které zmizelo v potopě přivolané božím hněvem,
již přežili pouze dva lidé. Odkud se však tento příběh vzal a co
znamená?
Podle tradičního
bretaňského lidového příběhu, který se stal populárním a obecně známým,
když byl v roce 1839 začleněn do knihy bretaňských lidových písní, bylo
Ys (známé rovněž jako Is nebo Ker-Is, pravděpodobně z keltského Caer Ys)
básné město Douarnenez v jihozápadní Bretani. Postavil ho Gradlon, král
Armoniky (předřímský název Bretaně). Oženil se s krásnou pohankou,
která zemřela při porodu a zanechala po sobě dceru jménem Dahut, kterou
král šíleně miloval.
Okouzlen
krásou své dcery postavil pro ni podivuhodné město. Bylo to
nejkrásnější město na světě, s bílými paláci a obrovskými chrámy
zasvěcenými starým pohanským bohům, protože Dahut vyznávala náboženství
své matky, ačkoli její otec Gradlon koncertoval ke křesťanství a
spoléhal na moudré rady sv. Winwaloea (nebo Guenuolea), který byl jeho
hlavním rádcem. Ys díky svým rozsáhlým obchodním kontaktům rychle
zbohatlo.
Vrata zkázy
Ys
bylo postavené na půdě, která se nacházela pod úrovní moře, takže se
muselo spoléhat na rozsáhlý systém hrází a přehrad, které mořskou vodu
zadržovaly. Uprostřed hlavní přehrady byla mohutná vrata, jimiž odtékala
přílivová voda, a které přitom bránila moři zaplavit město. Gradlon
nosil klíč k bráně na řetízku kolem krku.
Jeho
dcera Dahut byla však naneštěstí hříšná a zkažená a podněcovala
obyvatele Ys k tomu, aby hověli svým neřestem pořádáním hostin, orgií a
uctívání starých bohů. Nakonec, okouzlená novým milencem (v některých
verzích příběhu samotným Satanem), ukradla klíč, který nosil otec na
krku, a otevřela vrata, aby vpustila Satana dovnitř. Okamžitě se
přivalila voda a začala neřestné město zaplavovat. Když si sv. Winwaloe
uvědomil, že se jim mstí rozhněvaný Bůh, poradil králi, aby vsedl na
svého oře jménem Morvac'h (který podle některých verzí příběhu dokázal
běhat po hřebenech vln) a rychle odjel. Král se pokusil odvézt do
bezpečí i svoji dceru, ale kůň je oba nechtěl nést, a buď Winwaloe, nebo
dokonce sám Bůh nařidil Gradlonovi, aby "ďábla v lidské podobě" shodil
do moře. Králi se pak společně s hlavním svatým rádcem podařilo jako
jediným dvěma lidem z města uniknout a Gradlon později založil město
Quimper. Dahut se proměnila ve vránu nebo mořskou pannu (podle různých
verzí příběhu) a dodnes straší na skalách v zátoce Douarnenez. Při
silném odlivu lze pod vodou zahlédnout špičky věží Ys a dodnes se prý
odtamtud nese hlas kostelních zvonů.
Podobné legendy
Mnohé
prvky tohoto příběhu jsou důvěrně známé: potopené kostelní zvony a
uprchlíci na koních cválajících po hřebenech vln jej spojují s Lyonesse.
Jsou zde ovšem i paralely s Atlantidou: pohádkově bohaté království,
obklopené mohutnými valy, které je zaplaveno v boží pomstě za pýchu a
zkaženost. Toto poslední téma nalezneme i v příběhu o Sodomě a Gomoře,
podobné pověsti o zatopených městech se vyprávěly v celém keltském
světě. Existuje např. velšská legenda o městě krále jménem Gwyddno,
která je téměř stejná jako příběh o Ys a rovněž bývá chápána jako
podobenství o vítězství křesťanství nad pohanstvím v keltských zemích.
Ys je městem prostopášné pohanky Dahut, jejíž pletky se Satanem způsobí
zkázu města, zatímco dobří křesťané, král Gradlon a sv. Winwaloe,
přežijí a v dalším životě se jim daří.
Stovky nížin
Velšká
legenda vypráví příběh o králi jménem Gwyddno Garanhir ("Dlouhonohý"),
který vládl zemi známé jako Cantre'r Gwaleod - Stovky nížin. Rozkládala
se v dnešním Cardigan Bay v západním Walesu, byla úrodná a chráněná před
mořem velkou hrází, jíž se říkalo Sarn Badrig čili hráz sv. Patricka.
Stejně jako v Ys byla v hrázi vrata, která otevřel princ Seithenyn,
neschopný opilec. Gwyddnovi se podařilo utéct na pevnou zem, kde se jeho
koš později stal jedním z třinácti legendárních britských pokladů. Říká
se, že legenda o ztracené zemi a hrázi, která ji zachránila, vznikla
díky zkamenělým lesům na dně moře a potopeném pohoří.