27. listopadu 2016

Ztracené město Ys a Douarnenez

(Legendární země Keltů)

Snad nejslavnějším lidovým příběhem staré Bretaně je pověst o Ys, o bájném městě postaveném z lásky, které zmizelo v potopě přivolané božím hněvem, již přežili pouze dva lidé. Odkud se však tento příběh vzal a co znamená?
Podle tradičního bretaňského lidového příběhu, který se stal populárním a obecně známým, když byl v roce 1839 začleněn do knihy bretaňských lidových písní, bylo Ys (známé rovněž jako Is nebo Ker-Is, pravděpodobně z keltského Caer Ys) básné město Douarnenez v jihozápadní Bretani. Postavil ho Gradlon, král Armoniky (předřímský název Bretaně). Oženil se s krásnou pohankou, která zemřela při porodu a zanechala po sobě dceru jménem Dahut, kterou král šíleně miloval.

Okouzlen krásou své dcery postavil pro ni podivuhodné město. Bylo to nejkrásnější město na světě, s bílými paláci a obrovskými chrámy zasvěcenými starým pohanským bohům, protože Dahut vyznávala náboženství své matky, ačkoli její otec Gradlon koncertoval ke křesťanství a spoléhal na moudré rady sv. Winwaloea (nebo Guenuolea), který byl jeho hlavním rádcem. Ys díky svým rozsáhlým obchodním kontaktům rychle zbohatlo.

Vrata zkázy

Ys bylo postavené na půdě, která se nacházela pod úrovní moře, takže se muselo spoléhat na rozsáhlý systém hrází a přehrad, které mořskou vodu zadržovaly. Uprostřed hlavní přehrady byla mohutná vrata, jimiž odtékala přílivová voda, a které přitom bránila moři zaplavit město. Gradlon nosil klíč k bráně na řetízku kolem krku.

Jeho dcera Dahut byla však naneštěstí hříšná a zkažená a podněcovala obyvatele Ys k tomu, aby hověli svým neřestem pořádáním hostin, orgií a uctívání starých bohů. Nakonec, okouzlená novým milencem (v některých verzích příběhu samotným Satanem), ukradla klíč, který nosil otec na krku, a otevřela vrata, aby vpustila Satana dovnitř. Okamžitě se přivalila voda a začala neřestné město zaplavovat. Když si sv. Winwaloe uvědomil, že se jim mstí rozhněvaný Bůh, poradil králi, aby vsedl na svého oře jménem Morvac'h (který podle některých verzí příběhu dokázal běhat po hřebenech vln) a rychle odjel. Král se pokusil odvézt do bezpečí i svoji dceru, ale kůň je oba nechtěl nést, a buď Winwaloe, nebo dokonce sám Bůh nařidil Gradlonovi, aby "ďábla v lidské podobě" shodil do moře. Králi se pak společně s hlavním svatým rádcem podařilo jako jediným dvěma lidem z města uniknout a Gradlon později založil město Quimper. Dahut se proměnila ve vránu nebo mořskou pannu (podle různých verzí příběhu) a dodnes straší na skalách v zátoce Douarnenez. Při silném odlivu lze pod vodou zahlédnout špičky věží Ys a dodnes se prý odtamtud nese hlas kostelních zvonů.

Podobné legendy

Mnohé prvky tohoto příběhu jsou důvěrně známé: potopené kostelní zvony a uprchlíci na koních cválajících po hřebenech vln jej spojují s Lyonesse. Jsou zde ovšem i paralely s Atlantidou: pohádkově bohaté království, obklopené mohutnými valy, které je zaplaveno v boží pomstě za pýchu a zkaženost. Toto poslední téma nalezneme i v příběhu o Sodomě a Gomoře, podobné pověsti o zatopených městech se vyprávěly v celém keltském světě. Existuje např. velšská legenda o městě krále jménem Gwyddno, která je téměř stejná jako příběh o Ys a rovněž bývá chápána jako podobenství o vítězství křesťanství nad pohanstvím v keltských zemích. Ys je městem prostopášné pohanky Dahut, jejíž pletky se Satanem způsobí zkázu města, zatímco dobří křesťané, král Gradlon a sv. Winwaloe, přežijí a v dalším životě se jim daří.

Stovky nížin

Velšká legenda vypráví příběh o králi jménem Gwyddno Garanhir ("Dlouhonohý"), který vládl zemi známé jako Cantre'r Gwaleod - Stovky nížin. Rozkládala se v dnešním Cardigan Bay v západním Walesu, byla úrodná a chráněná před mořem velkou hrází, jíž se říkalo Sarn Badrig čili hráz sv. Patricka. Stejně jako v Ys byla v hrázi vrata, která otevřel princ Seithenyn, neschopný opilec. Gwyddnovi se podařilo utéct na pevnou zem, kde se jeho koš později stal jedním z třinácti legendárních britských pokladů. Říká se, že legenda o ztracené zemi a hrázi, která ji zachránila, vznikla díky zkamenělým lesům na dně moře a potopeném pohoří.