Jedovaté houby a jejich nebezpečí

Použití hub jako potraviny má pravděpodobně počátek již v prehistorické době. Během dlouhého časového období, ve kterém lidé žili jako lovci a sběratelé, představovaly lesní houby důležitý prostředek výživy, i přes skutečnost, že jejich výskyt je vázán pouze na určité roční období. Bezpochyby se lidé již tehdy učili, které houby jsou vhodné k jídlu a kterým houbám - po zkušenostech s jejich hořkou chutí - je dobré se vyhnout.

První vyobrazení hub jako potravin pocházejí z antické doby. Řekové a Římané byli znalci v této oblasti a dokázali chutný pokrm z hub patřičně ocenit. Přesto i u nich po požití určitých hub opětovně docházelo ke smrtelným následkům, jak se zmiňuje již Euripides (480-406 př. Kristem), který píše o jedné ženě, jež mohla spolu s celou rodinou "zemřít udušením houbami".


Pochopení, že existuje základní rozdíl mezi jedlými a jedovatými houbami, může mít pravděpodobně svůj počátek v botanických dílech, která byla sepsána v 16. a 17. století. Typický doklad pro toto tvrzení podává jedno dílo publikované v roce 1526 v Anglii: "Jsou dva druhy hub - jedny, které jsou pro každého, pokud je požije, jedovaté - tyto houby nazýváme toad stooles (ropuší stoličky)
- a jiné, které tento účinek nemají. Houby přinášejí smrt jsou vždy slizké a lepkavé a zcela nestravitelné; přinášející velké nebezpečí tomu, kdo je požije a měli bychom je proto bezpodmínečně míjet. "Stejný princip byl použit v první klasifikaci hub; např. Clusius (1601) dělil houby na dvě velké skupiny, Fungi esculenti (jedlé houby) a Fungi noxii et perniciosi (zdraví škodlivé houby).

Mezi houbami nalezneme několik jedovatých hub, jejich požití může pro člověka v určitých případech končit smrtí. Ale i jedlé houby mohou někdy vyvolat příznaky otravy; např. u mnohých osob může požití většího množství jedlých hub vést až k těžkým poruchám trávícího systému, které však po krátké době opět odezní. Někteří lidé mohou alergicky reagovat např. na požití pravých hřibů nebo ryzců. Nedokážou je strávit, může dojít k zažívacím poruchám nebo až k vytvoření nepříjemné vyrážky se silným svědivým pocitem podobně jako při kopřivce, kterou vyvolá požití jahod, malin, fíků nebo mořských živočichů. Jako alergen, který postihuje především dýchací cesty, působí také houbové výtrusy. U mnohých jedinců může vyvolat obraz klasické senné rýmy, vzácněji astmatické záchvaty, které vyžadují lékařskou pomoc. Staré přerostlé, rozměklé, deštěm nasáklé nebo naopak sesychající plodnice hub, i když jsou za normálních okolností velmi vhodné k požívání, např. pravý hřib nebo muchomůrka císařka, bychom neměli vůbec sbírat. Jsou buď napadeny hmyzími larvami ("červivé"), nebo již produkují jedovaté látky jako putrescin nebo ptomain, které jsou podobné jedům ze zkaženého masa. Pokud takové houby požíváme riskujeme silnou otravu.

Mnohé houby jsou v syrovém stavu slabě jedovaté. Pokud je však určitou dobu vaříme, ztratí se jedovatost a houbu můžeme bez obav jíst. Příčina tkví v tom, že tyto houby obsahují termolabilní (nesnášející vyšší teploty) jedovaté látky, jejichž molekuly se při dosažení určité teploty rozkládají v menší molekuly, které již nejsou jedovaté. K houbám, které v každém případě musíme dlouho vařit, počítáme václavky, jedlé smrže, hřiby, strmělku mlženku nebo jedlé muchomůrky. Požití těchto hub v syrovém stavu vyvolá zažívací problémy provázené nevolnostmi, zvracením, bolestmi hlavy či pocením.

Řada hub však produkuje termostabilní (odolné vůči vyšším teplotám) jedovaté látky, které nemůžeme ani dlouhým vařením zneškodnit. Tyto druhy způsobují těžké otravy, které někdy mohou končit smrtí.

Faloidní syndrom - otrava jater

Většina všech otrav houbami, které končí smrtí, připadá na konto tří poměrně hojně se vyskytujících muchomůrek: muchomůrky zelené (Amanita phalloides), muchomůrky jarní (Amanita verna) a muchomůrky jízlivé (Amanita virosa). Jedovatými látkami jsou cyklicky uspořádané bílkoviny (cyklopeptidy), které patří do skupiny polypeptidů a vzhledem ke své stavbě se neničí vařením (termostabilní jedy), k nim patří faloidin, alfa-amanitin, beta-amanitin a gama-amanitin, které působí těžké poškození jater a již při několika miligramech na kilogram tělesné váhy způsobují smrt. Můžeme vycházet z toho, že požití asi 50g těchto hub bývá pro dospělého člověka již smrtelné. Velká pozornost je zde více než na místě. Abychom vyloučili všechna rizika, neměli bychom sbírat ani podobné druhy. V případě pochybnosti je třeba nespoléhat na literární vědomosti a podklady a poradit se se znalcem hub v mykologické poradně.

Faloidní syndrom má velmi pomalý průběh a poškozuje především játra. Příznaky se projevují často poměrně pozdě, mnohdy teprve 2 dny po požití houby. Zpočátku se otrava projeví silnými bolestmi břicha, silným zvracením a průjmem, což vede k odvodnění (dehydrataci) organismu, dalšími příznaky jsou silné pocení, nutkání na moč a křeče. Po určité době zdánlivého zlepšení stavu dochází v další fázi ke žloutence. Po 5-10 dnech umírá nemocný obvykle na následky selhání funkce jater.

Dodnes nejsou známy bezpečné lékařské metody, jak tuto záludnou otravu dostat pod kontrolu. Lepších výsledků lze dosáhnout pouze na základě včasného rozpoznání otravy a aplikací určitých obtížně dosažitelných protijedů. Zajímavé je působení těchto hub na hmyz a měkkýše, kteří se jimi živí a pro které nejsou smrtelně jedovaté. Je proto hlubokým omylem se domnívat, že houby, které jsou napadeny plži nebo hmyzem, mohou být jedlé.

Nefrotoxický syndrom - otrava ledvin

Jedná se rovněž o těžkou otravu, která často vede ke smrti a vykazuje jistou podobnost s faloidním syndromem. Pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus) a bedla chřapáčová (Lepiota helveola), ale i další bedly a pavučince, obsahují nebezpečnou termostabilní jedovatou látku orelanin; ta ani po dlouhém vaření neztrácí nic ze své jedovatosti. Než se objeví první příznaky otravy, uběhne dlouhý čas - od 2-14 dnů (tento fakt je o to nebezpečnější, že po takové době si jen málokdo spojí nepříjemné příznaky s požitím houby, a tím se zpozdí odhalení jejich příčiny). Počátek onemocnění se projevuje neutišitelnou žízní a migrénou, později se objeví silné bolesti břicha, pocit chladu v končetinách a bolesti v zádech. K smrti dochází na základě nezvratného poškození ledvin. Otravy orelaninem jsou poměrně vzácné, neboť houby, které tuto jedovatou látku obsahují, nejsou příliš hojné a navíc nevypadají příliš lákavě.

Psychotonický neboli pantherinový syndrom

Uvedený typ otravy způsobují muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina) a muchomůrka červená (Amanita muscaria), které obsahují celou řadu jedovatých látek. Otravy působí hlavně muskarin a muskaridin, ale též bufotenin, který vyvolává halucinace. Podle stavu a množství jedů v dužnině houby můžeme pozorovat různé typy otrav, které se často i překrývají. Pokud převažuje muskarin a bufotenin, objevuje se stav podobný alkoholické podnapilosti a provázený halucinacemi, hysterickými záchvaty, ale též extrémní únavou. Pokud převáží muskaridin, objeví se poruchy zažívací soustavy jako průjem, zvracení a pocení, zvýšené vylučování slin a zástava moči. Příznaky se objevují již po krátké době, tj. po 30 minutách až jedné hodině po požití houby. Obvykle tyto projevy rychle odeznívají již po vypumpování žaludku.

Muskarinový syndrom

Vyskytuje se po požití strmělek a vláknic, které obsahují výhradně jed muskarin. K příznakům, které se objeví již po 1-2 hodinách, patří zúžení zorniček, zvýšené pocení, vyměšování slin a slzení, silné bolesti břicha, zvracení, poruchy vidění, zvýšení tepu a dýchací potíže. Nemoc má poměrně neškodný průběh, v těžších případech se většinou podává jako protijed atropin.

Syndrom ucháče - parafaloidní syndrom

Tato otrava se projevuje většinou po konzumaci ucháče obecného (Gyromitra esculenta), ale může být způsobena i některými druhy smržů. Jed z těchto hub se nazývá gyromytrin, je částečně termostabilní a může vést k hemolýze (rozpadu červených krvinek).

Zpočátku se tato otrava projevuje bolestmi hlavy a břicha, zvracením a průjmem, příznaky po 2-6 dnech odezní. Po krátkém zdánlivém období zotavení dochází k poškození jater a hemolýze. V těžkých případech může nemocný upadnout do komatu a zemřít. Závažný průběh tohoto onemocnění se projevuje většinou pouze u dětí a u osob se zhoršeným zdravotním stavem. Gyromytrin patří k látkám, které se v lidském těle ukládají, takže opakované konzumace během několika dnů může vést k těžkým poruchám orgánů.

Syndrom lysohlávky - psychotropní syndrom

Je způsoben požitím lysohlávek (Psilocybe) a čepičatek (Conocybe), které jsou dodnes u primitivních národů používány ke kultovním účelům. Látky obsažené v těchto drobných, obvykle přehlédnutelných houbách, jsou psilocybin a psilocyn a vyvolávají prudké změny vnímání. Příznaky se projeví prudkým zvýšením krevního tlaku, závratěmi, pocity chladu, omámením, pomatenosti a vzrušením, někdy též depresí doprovázenou silnými halucinacemi, které mohou vést až k sebevraždě.

Syndrom hnojníků – koprinový syndrom

Tuto otravu způsobuje požití hnojníku inkoustového (Coprinus atramantarius) "protialkoholické houby". Jed koprin, který ji způsobuje, je velmi dobře rozpustný v alkoholu, takže se příznaky otravy projeví pouze při požití tepelně zpracovaných hub a alkoholu.

!!! Po požití jídla z těchto hnojníků se nesmí pít alkohol, tedy víno ani pivo, po 3 dny !!!Není tedy pravda, že potíže vzniknou, když se najíme a hned se na jídlo napijeme. Koprin blokuje úplný rozklad v alkoholu, takže v krvi se hromadí acetaldehyd, a ten je příčinou všech potíží. Zhruba středně silné otravy trvají 2-3 dny a projeví se dýchacími potížemi, pocity úzkosti, poruchami vidění, snížením krevního tlaku a mohou vést až k srdečním potížím a kolapsům, ale též k lehčím až středně těžkým kolikám.

Gastrointestinální syndrom – otrava zažívacího traktu

Zmíněný typ otravy působí výhradně na zažívací soustavu a nepoškozuje další orgány. Je způsoben hlavně požitím závojenky olovové (Entoloma sinuatum, Entoloma lividum), čirůvky tygrované (Tricholoma pardalotum), hlívy olivové (Omphalotus olearius), hřibu satana (Boletus satanas) a některých ryzců či holubinek. Ostrava se projeví většinou již několik hodin po požití hub silným zvracením, kolikovými křečemi. Tyto potíže většinou po několika dnech pominou, avšak u dětí a osob se zhoršeným zdravotním stavem musíme počítat s komplikacemi, které v ojedinělých případech končí až smrtí.