Otrava jedovatými rostlinami

Prudkost a příčiny otrav

Prudkost otravy, tj. rychlost a intenzita působení jedu, závisí na řadě faktorů. Jedním z rozhodujících činitelů je průběh vstřebávání jedovaté látky v lidském nebo zvířecím organismu. Důležité jsou i vlastnosti účinné látky, např. rozpustnost ve vodě, vstřebatelnost, prchavost aj. Obvyklým způsobem vstupu rostlinných jedů do organismu je požití celých rostlin nebo častěji jejich částí (především jedovatých plodů) a vstřebávání zejména v tenkém střevě. Některé jedovaté látky však vnikají do těla i kůží a sliznicemi či vdechováním výparů.

Otravy jedovatými rostlinami se obvykle projevují v několika minutách nebo hodinách, a to typickými příznaky (symptomy). Především po požití větších dávek jedovaté látky bývá průběh rychlý a těžký. Takové otravy se nazývají akutní, tj. prudké. Otravy s chronickým, tj. vleklým, průběhem se dostavují po soustavném, dlouhodobém požívání menších dávek jedu, které by samy o sobě organismu ani neškodily. Nebezpečí a zákeřnost takových otrav spočívá v pozvolném a zprvu lehkém průběhu. První příznaky člověk zpočátku přehlíží a očekává, že brzy odezní, aniž by si uvědomoval jejich vážnost, a často ani nezná jejich původ. Dlouhodobým hromaděním jedovaté látky v těle a působením jedu je však organismus poškozován. Mezi chronické otravy patří např. následky kouření cigaret a marihuany nebo morfinismus, jak je nazýváme otravy nikotinem, tetrahydrokanabinolem nebo morfinem.

Pravděpodobně nejčastější jsou otravy rostlinami z nešťastné náhody, způsobené neznalostí, záměnou nebo nerozumným jednáním. U dětí různého věku bývají následkem zvědavosti, lehkomyslnosti, vychloubáním apod. Zpravidla jde o požití jedovatých plodů, semen, sladkých částí rostlin a vysávání šťávy z květů. Děti jsou ochotné sníst ledacos, známé jsou případy požití semen blínu a durmanu, bobulí rulíku, konvalinky či vraního oka atd. Otravy dospělých bývají nejčastěji zaviněny neznalostí rostlin, nepozorností a nedbalostí.

Používání jedovatých léčivých rostlin v lidovém léčitelství skrývá nebezpečí otravy předávkováním v důsledku podcenění, neznalosti a záměny rostlin. Tím lze předejít poradou s lékařem. I sběr takových rostlin vyžaduje jejich dobrou znalost a opatrnost. Zvláštním případem je pořádání obřadů, seancí s uváděním účastníků do halucinogenního stavu pomocí podávaných rostlinných drog, např. ve směsi použité k přípravě čaje. Následkem může být návyk na požitou drogu, ale také otrava z předávkování.

Se zdokonalením pracovních podmínek a instalací moderních hygienických zařízení prakticky vymizely průmyslové otravy rostlinami při výkonu zaměstnání. S vývojem agrotechnik\ a zařízení k čištění rostlinných produktů v zemědělské výrobě se již nevyskytují ani otravy způsobené přimícháním jedovatých částí rostlin do potravinových surovin, např. semen koukolu nebo tvrdohoubí námele do mouky, jak se dříve stávalo. Jedovaté rostliny dnes již pravděpodobně také neslouží k vraždám a sebevraždám.

Vážnějším problémem současnosti jsou však otravy zaviněné toxikomanií (narkomanií), dostavující se při návykovém přijímání jedů, nebo při předávkování. Především jde o již zmíněný tabakismus s otravou nikotinem, velmi nebezpečné zneužívání morfinu, heroinu, marihuany či hašiše a jiných přírodních i umělých omamných jedů, většinou s těžkými následky.

Účinnky jedovatých rostlin

Jedovaté látky přítomné v rostlinách vnikají do organismu nejčastěji ústy - požitím rostlin nebo jejich částí. Účinek jedu se projeví po kratší či delší době od vniknutí do těla, v němž je rychle nebo pomalu vstřebán. Hlavní podíl jedu se vstřebává (prakticky přechází do krevního oběhu) v tenkém střevě, které četnými záhyby a laloky (tzv. klky) vytváří velkou plochu, a tím příznivé podmínky pro tento pochod. Kromě toho mohou jedovaté látky vniknout do organismu dýchacími cestami, sliznicí, při vdechování i plícemi, některé mají dráždivé účinky zevně na kůži.

Po požití a vstřebání v těle člověka nebo zvířete se obvykle jed hromadí v určitém orgánu (nejčastěji v játrech, ledvinách), kde je transformován na látky méně jedovaté a zpravidla vylučován, hlavně močí. Jedy rychlého účinku působí okamžitě (např. taxin obsažený v tisu), zatímco jedy opožděného účinku působí po několika hodinách (např. kolchicin ocúnu). Jedy návykové se v těle hromadí a projeví se po delší době. Vzhledem k počtu a rozmanitosti jedovatých rostlin (resp. účinných látek v nich obsažených) dochází k různým poškozením lidského nebo zvířecího organismu. Velmi často (téměř vždy) jsou otravy spojeny s podrážděním zažívacího ústrojí, od toho odvozeným pálením v ústech, zvracením, nevolnostmi, žaludečními křečemi a průjmem. Dost rostlinných jedů působí na srdce a krevní oběh, např. náprstníkové glykosidy, jejichž účinky mohou být smrtelné. Při štěpení kyanogenních glykosidů, obsažených v semenech peckovic, se uvolňuje jedovatý kyanovodík, který je jedem dýchacím. Spánek a bezvědomí vyvolávají např. morfinanové alkaloidy máku působí na nervovou soustavu, dráždivě působí třeba atropin obsažený v rulíku nebo cikutoxin přítomný v rozpuku. Některé silice a pryskyřice vyvolávají záněty ledvin, účinné látky některých starčků způsobují i těžká poškození jater. Neodborné používání oddenku kapradě samce může mít za následek oslepnutí, mladé větvičky chvojky klášterské způsobují křeče hladkého svalstva, případně s potratem plodu u těhotných žen i se smrtelnými následky.