Už jen pouhé slovo "čarodějnice"
vyvolává silné emoce. Čarodějnictví se nikdy netěšilo větší oblibě než
dnes, zejména mezi mladými lidmi, kteří se na "řemeslo" dávají ve stále
hojnějším počtu. Ani přes nepopiratelnou oblibu a všechny ty pěkné
obrázky a legendy však dnes nepůsobí čarodějnictví zvlášť příznivým
dojmem.
To
by ovšem nemělo nikoho překvapovat. Historie je plná ohavných teorií a
představ, neboť řada společností považovala čarodějnice za zlořád; někdy
vyvázly bez újmy, ale většinou to pro ně mělo katastrofální následky.
Co je vlastně čarodějnictví?
Slovo
"čarodějnice" bohužel získalo příliš mnoho těch negativních vlastností,
takže pro řadu lidí není možné reagovat na ně jinak než s nevolí. Mnoho
lidí má za to, že slovo "čarodějnice" je bezmála synonymem slova "zlo".
Lidová magie
S "čarodějnictvím" se také pojí obyčejná kouzla - jinými slovy uplatňování magie na sesílání kleteb, léčbu, předpovídání budoucnosti či za účelem přivolání změny počasí. Všechna tato kouzla se mohou provádět jak se zlými, tak s dobrými úmysly, záleží pouze na osobě, jež je vykonává. Takovéto čarodějnictví, tedy lidová magie či čáry, existovalo snad ve všech známých společnostech a ve všech epochách. V anglicky hovořících společnostech se osoby je praktikující označují výrazy "cunning folk" či "wise women / men" (vědmy a mudrci). Existovali od nepaměti a existují dodnes. Čarodějnictví chápou jednoduše jako řemeslo či umění, uplatňování magie s konkrétním cílem. Magii jako takovou pak lze definovat jako používání vůle k uskutečnění změny vědomí či okolní reality. Lidové čarodějnictví nesouvisí s náboženstvím.
Ďábelské čarodějnictví
Další definice "čarodějnictví" se zrodila v pozdním středověku a
renesanci a asi 250 let jednoznačně ovládla celou západní kulturu:
čarodějnictví coby uctívání Ďábla. Tato představa byla dílem
křesťanského myšlení, které čarodějnictví považovali za projev
kacířství, jímž byla tehdy církev doslova posedlá. Vysvětlení je zde
relativně prosté.
Svět byl
rozdělen na dobro a zlo, mezi Boha a Ďábla - Bůh měl ovšem navrch. Ďábel
měl zase pomahače v podobě démonů, a tak kdokoli vzýval jiné duchovní
síly, než předepisovalo křesťanství, a vykonával jiné než křesťanské
obřady, byl spolehlivě spřažen s démony, a tím pádem sám Ďábel. Jelikož
lidé praktikující magii (tj. čarodějnice) často takové duchovní síly
vzývali, znamenalo to, že jsou spojenci Ďábla. Jak se tato teorie v
pozdním středověku postupně rozvíjela a upevňovala, většina tehdejšího
světa se přiklonila k názoru, že čarodějnice uzavřely s Ďáblem jakousi
tajnou smlouvu, že s ním a s jeho démony obcují a protiví se tak vůli
Boží. Tím pádem šlo o nejhorší myslitelné kacířství a bylo třeba ty
neznabohy upálit na hranici. Od toho se odvíjel vysoký počet procesů s
čarodějnicemi a také jejich poprav, k nimiž v rozmezí let 1450-1700
došlo v Severní Americe, ale hlavně v Evropě. Někteří z těch, kdo
skončili tehdy na hranici, mohli být lidoví léčitelé, vědmy či mudrci,
spadající do první kategorie, ale valná většina neměla s magií vůbec nic
společného.
Představa,
že čarodějnice jsou spolčené s Ďáblem, byla dílem své doby, ale u mnoha
konzervativních křesťanů přetrvala dodnes - částečně i díky zavádějícím
překladům Bible.
Novodobé čarodějnictví
Třetí definice je ta, k níž se přiklání většina dnešních
čarodějek a čarodějů. Čarodějnictví chápe jako svého druhu náboženství;
je to náboženství tajemné, které věří v jedno nejvyšší božstvo, ovšem
vyzdvihuje jeho ženskou podstatu, takže mu dává podobu Bohyně, a dále
uctívá bohy starých pohanských věrouk. Současně s tím moderní
čarodějnictví používá magii - ta je podle dnešních čarodějů a čarodějek
přirozenou součástí okolního světa, a ne něčím vzdáleným a
"nadpřirozeným". Magie je nedílnou součástí duchovního rozvoje a
identity čarodějníků. Kromě toho moderní čarodějové a čarodějnice
odmítají a popírají jakoukoli spojitost se satanismem, což celkem
logicky odůvodňují tím, že Satan / Ďábel je ryze křesťanský koncept a
čarodějníci neuctívají ani křesťanského Boha, ani Ďábla. Přesto řada
dnešních vyznavačů této víry o ní ve snaze předejít nedorozuměním a
zbavit čarodějnictví dosud přetrvávajících negativních asociací hovoří
jako o kultu Wicca a sebe pak nazývají wiccany - obě slova jsou odvozená od staroanglického označení čarodějky, wicca.
Je
třeba zdůraznit, že stejně jako neexistuje jediný důkaz, že čarodějnice
ve středověku uctívaly Ďábla, není nikde ani doloženo, že v té době
vzývaly staré pohanské bohy.
Moderní
kult Wicca je proto třeba chápat jako spojení lidové magie s pohanskými
rituály v kombinaci s některými prvky obřadní magie starověkého Egypta a
Judeje.
