Pentagram (Pentakl)

Pentagram je velmi starý symbol. Je to symbol země s jejími vzestupnými i sestupnými silami. Pentagram byl také jednou ze sedmi pečetí krále Šalamouna a podle židovsko-křesťanské tradice je to pečeť tajného jména Božího. Dále je to znak starých pohanských bohů a bohyň. Byl to také znak ostrova Avalon. V ženských mystériích se pentagram uctíval jako znak zemské bohyně a sil země.

Pentagram je jedním tahem nakreslená pěticípá hvězda. V alchymii je to mimo jiné znak kvintesence, protože zahrnuje všech pět prvků. U svobodných zednářů je pentagram "plápolající hvězda", která nám připomíná věčně zářícího ducha. V křesťanství je pěticípá hvězda v ikonografii symbolem pěti ran ukřižovaného Krista. Hermetičtí zasvěcenci používali pentagram jako symbol mikrokosmu člověka. V jiných světonázorech platil za ústřední symbol posvátného čísla pět, které symbolizovalo schopnost přerůst sám sebe.

Dalším označením pro pentagram jsou muří noha, vílí kříž, kouzelná hvězda, čarodějnický kříž, planoucí hvězda mágů, satanovo znamení. V dobách křesťanských misí byl obrácený pentagram, u nějž jeden cíp ukazuje dolů, vlastně znakem pohanského rohatého boha plodnosti, symbolem satana. V této době se objevila víra, že démoni, upíři a jiné strašidelné postavy mají na dlaních a chodidlech pentagram. Tradičně se od té doby pentagram se špicí ukazující nahoru používá v tzv. "bílé magii" a se špicí ukazující dolů v tzv. "černé magii".

Pentagram se používá se na vysvěcování předmětů (kalich s vodou či vínem, talismany a jiné pomůcky), k vzývání, zapuzování a ovládání mocností. Používá se při vyvolávání živlu země, aby vytvořil silné ochranné prostory a aby nabil věci sílou země. Pentagram poskytuje dobrou ochranu před zlými duchy, protože jeho linie jsou nepřetržité a duchové potřebují přerušovanou linii, aby mohli proniknout dovnitř. Tak se používá při všemožných ochranných rituálech a v ochranných kouzlech, nachází se na talismanech a amuletech, v magických knihách, nad domovními dveřmi, na předmětech apod.

Pentakl (zjednodušeně: pentagram v kroužku)

Je to kotouč většinou z různých kovů, do nějž je zapracován pěticípý symbol pentagramu, může být ovšem zhotoven i ze dřeva, z kamene nebo z hlíny.

Kříž

Kříž jako motiv (průsečík dvou nebo několika úseček, shora dolů a zprava doleva) umožňuje orientaci v prostoru. Nejuniverzálnější z jednoduchých symbolických znaků, neomezující se pouze na křesťanství, neboť ztělesňuje čtyři rohové body všeobecně a čtyři světové strany. Reprezentuje čtvernost, a když započítáme průsečík, tak paternost. Spolu s kruhem je to strukturní prvek mnoha meditačních mandal.

Řada kultur znázorňuje svět ve tvaru kříže. Také biblický ráj se čtyřmi řekami se zobrazoval jako kříž.

Kříž uprostřed kruhu (kruhový kříž) je znázorněním vesmíru a čtyř ročních období. Při zasazení do čtverce dělí plochu přesně na čtvrtiny - toto schéma se dříve často užívalo při zakládání nových měst (proto také vznikl pojem městská čtvrť).

Křižovatky cest bývají často spojovány s průsečíky ulic živých a mrtvých. V magických zaklínacích předpisech se taková křížení cest doporučují, neboť poutají duchy, kteří najednou nevědí, kudy kam. V Magii živlů je kruhový kříž symbolem živlu Země.

Kříže v cizích kulturách křesťané často mylně chápali jako stopy po zapomenutých křesťanských misionářích, např. strom ve tvaru kříže v Chrámu listového kříže v mayském městě Palenque na Yucatanu; ve skutečnosti se jedná o kosmický strom.

Běžná křesťanská symbolika kříže se vztahuje k popravčímu nástroji, na němž zemřel Kristus, který se díky jeho zmrtvýchvstání stal symbolem věčného života.

Kříž s kruhem nebo oválem je egyptským křížem života zvaným anch, který lze často vidět v rukou bohů nebo faraónů.

Další z významných křížů je tzv. kříž ondřejský ve tvaru písmene X, na němž měl být popraven apoštol Ondřej a který se vyskytuje také na prehistorických kosterních nálezech a na magických předmětech, jež měly zahánět zlé mocnosti;

dále petrský kříž, který směřuje delším břevnem vzhůru, protože apoštol Petr byl ukřižován hlavou dolů. Někdy se s ním setkáte u vyznavačů Satana.

Ruský čili pravoslavný kříž má pod dvěma vodorovnými břevny ještě jedno malé příčné. Kříž, jehož střed obepíná kruh, se nazývá keltský.

Heraldika zná četné podoby křížů. Kříž jeruzalémský, je to velký kříž se čtyřmi malými v rohových polích, za křížových výprav býval znakem Jeruzalémského království. Těchto pět křížů symbolizuje pět bolestných ran Ježíše Krista. Německý hákový kříž (svastika) byl mimo jiné znakem Společnosti Thule. Hitler jej chápal jako znak "boje za vítězství árijského člověka". Křížů používaných v heraldice je spousta.

S kříži se nesetkáváme pouze v kostelích; vyskytují se všude v každodenním životě, ať už jde o půdorysy staveb, dopravní značky nebo rozčlenění oken. Přitom je vhodné podotknout, že disharmonické rozdělení oken příčkami může mít neblahý vliv na energii v místnosti i na člověka. Žádoucí je v tomto směru symetrie a harmonie, aby se vyloučilo nepříznivé působení.

Kruh

Bezesporu nejvýznamnější a nejrozšířenější geometrický symbol, jehož tvar je dán už podobou Slunce a Měsíce. Kruh je podle platónských a novoplatónských filozofů nejdokonalejší tvar.

V mystických systémech je bůh znázorňován jako kruh se všudypřítomným středem, což má naznačovat dokonalost a neuchopitelnost pro lidské chápání (bezmeznost, věčnost, absolutno). Kruh nemá počátek ani konec, směr ani orientaci. Kruh znamená zároveň nebe a vše spirituální.

Vkreslením paprsků se stává symbolem kola, které však oproti nehybnosti kruhu vyjadřuje navíc dynamiku.

V magii živlů je čára v kruhu symbolem živlu Voda.

Kříž v kruhu je zase symbolem živlu Země.

Trojúhelník v kruhu je symbolem živlu Oheň.

Egyptským symbolem věčnosti je provaz svázaný v kruh, antickým zase had (Uroboros) zakusující se do vlastního ocasu.

Kruh s vyznačeným středem je v tradiční astrologii symbolem Slunce, v alchymii zlata, jež je zase slunečním kovem. V Magických učeních má kruh ochrannou funkci, mág se při zaklínání do něj staví, protože zlé mocnosti do něj nemohou vstoupit. V magii živlů tento symbol náleží živlu Vzduch.

Protějškem kruhu je v symbolice čtverec, který označuje svět pozemský, materiálno. Kruh znamená boha a nebe, čtverec zemi a člověka.

Kruhem a čtvercem se zabývá i kabala. Kruh vepsaný do čtverce znamená jiskru božského ohně skrytého ve hmotné schránce.

V křesťanské ikonografii se svatozář (nimbus) většinou znázorňuje jako kruh. Svatou trojici často symbolizují tři protínající se kruhy.

Symbol kruhu se přirozeně neomezuje pouze na "vyspělé" kultury. Např. u různých indiánských kmenů představuje kosmickou podobu Velkého ducha.

V zenovém buddhismu znamená kruh osvícení, dokonalost člověka v jednotě se základním principem.

V čínském symbolu Velké jednoty (tchaj-i) je uzavřena dualita jinu a jangu.

Ve feng-šuej se kruh i všechny kopulovité útvary přiřazují elementu "kov". Sám o sobě zde kruh zastupuje nebesa (jang) a lidského ducha. Kruhové místnosti a prostory sice duchovně otvírají a podporují spiritualitu, ale vůbec neskýtají orientaci a stabilitu. To je důvod proč takový tvar není pro byty příliš vhodný.

Svastika (hákový kříž)

Druh kříže, známý především jako politický symbol a považovaný za dávný indoevropský nebo speciálně germánský symbol. Asi nejstarší význam svastiky souvisí se Sluncem a jeho životodárnou silou (podobně jako v případě spirály).

Svastika se skutečně vyskytuje v mnoha kulturách Starého i Nového světa a lze ji pojímat jako variantu kříže v kruhu. Jedním směrem zahnuté konce kříže naznačují pohyb (dynamizaci). Znak lze tak např. chápat jako symbol střídání ročních období.

Slovo svastika pochází ze sánskrtu - suastika, kde "su" znamená "dobrý" a "asti" znamená "býti", takže toto slovo znamená "něco dobrého". Může také znamenat "přízeň osudu" zahrnující přízeň, štěstí, dar a požehnání.

Svastika může být

levotočivá

 

 

i pravotočivá.

 

Svastika je jeden z nejstarších symbolů Indie a Číny. V indické kultuře platí svastika od dob Mohendžodára (2500-1500 př.Kr.) spíše za symbol štěstí, v Číně byla svastika (wan-c') více symbol nekonečnosti. Svastika se může vyskytovat ve formě pravotočivé i levotočivé, ale pravotočivý kříž je "pečeť Buddhova srdce", a Buddhovy sochy ho proto často mívají na prsou.

V Číně byla svastika velmi starou podobou znamení fang, a naznačovala tak čtyři světové strany. Přibližně od roku 700 po Kr. se začala používat ve smyslu deset tisíc (wan), jako znak nekonečnosti. V tomto významu se objevuje jako ornament v mnoha obměnách na tištěných látkách.

V Tibetu je svastika chápána jako šťastný znak a talisman.

V džinismu znamenají čtyři ramena čtyři úrovně bytí: boží svět, lidský svět, zvířecí svět a podsvětí.

Ve středomoří byly konce ramen občas zavinuté. Jako čtyřnásobek řeckého písmene gamma se jí též říkalo crux gammata.

V kulturách předkolumbovské Ameriky se svastika vyskytuje vzácněji.

Hákový kříž jako symbol nacistické říše má původ v romantické idealizaci "germánství" na přelomu 19. a 20. století. V letech 1935 - 1945 byla svastika (černá v bílém poli) v pařátech říšské orlice symbolem "třetí říše".

Tajným symbolem pozdně antických gnostických sekt byla jakási svastika z nohou ohnutých v kolenou, tím srovnatelná s triskelem.

Svastika se objevovala i v ilustracích Heleny Blavatské (nosívala mystickou brož se svastikou) i na obálce Kiplingových knih.

I já mám ve své sbírce "cingrlátek" svastiku. Občas nosívám náramek s tímto symbolem. Doufám, že mě nikdo neobviní z nacismu nebo něčeho podobného. I když ji Hitler takto zneužil, tak pamatujte, že svastika je symbol Slunce a štěstí.

Pokud se chcete o svastice dozvědět víc, tak si přečtěte knihu Swastika od autora ManWoman, informace v ní uvedené jsou opravdu zajímavé. To by člověk nevěřil kde všude můžete svastiku najít.

Spirála

Spirála představuje velmi starý a značně rozšířený symbol, který je úzce spjatý s kruhem. Její dynamika vyjadřuje (v závislosti na úhlu pohledu) sílu "zavinování" nebo "rozvíjení", přičemž pohyb míří buď směrem ke středu, nebo z něj naopak vychází. Stejně jako klasický labyrint nás i prostá spirála spojuje s věčným plynutím života "od úmrtí a zmrtvýchvstání" nebo znovuzrozením.

Z geomantie víme, že spirály mají vlastní pulzující a vlnovité energetické pole. To se mnohdy cíleně využívá v zahradnictví, protože spirálovité záhony dávají prokazatelně vyšší úrodu než pravoúhlé.

Náš svět je tvořen spirálami. Zaměříme-li se na vesmír, zjistíme, že galaxie se pohybují ve spirálách, někteří živočichové mají spirálovité ulity a základní strukturou DNA je dokonce dvoušroubovice.

Inspirací ke spirále mohlo být např. pozorování vodního víru. Nelze vyloučit, že naznačovala propadání se do "vod smrti" (posmrtná říše) což by vysvětlovalo, proč se takový symbol často vyskytuje na prehistorických megalitických stavbách. Je možné, že spirály měly naznačovat pohyb souhvězdí na noční obloze. Tyto rytiny jsou mnohdy zasaženy nebo přetnuty slunečními paprsky, které k nim o slunovratu pronikají otvory ve stavbách.

Síla a symbolika spirály je v moderním feng-šuej praktickou a dostupnou pomůckou k vyjádření makrokosmu na zeměkouli. Spirály se také využívají v léčitelství nebo při očistě prostoru.

Spirála je i symbolem plodnosti a života. Zajímavý je znak dvojité spirály, která oba prvky, rozvíjení ze sebe a zavíjení do sebe ("evoluci" a "involuci"), spojuje v jeden. Z toho lze vyčíst jak "vznik a zánik" tohoto procesu. V románském sochařství se dvojité spirály občas vyskytují v záhybu Kristova roucha.

V prehistorických megalitických hrobkách lze vidět také spirálové "trojlisty" tzv. triskely.

Spirálám se moc nevěnuji, k léčení a očistě používám jiné předměty, a tak jsem na netu a v knihách pátrala, jak teda vypadá ta levotočivá a jak pravotočivá spirála. Je zajímavé, že všude to píší jinak. Někteří pravo(levo)točivost spirály zjišťují od jejího středu a někteří od jejího okraje. Zkusím ještě zapátrat a pak článek aktualizuji.

(Lady Rovena)

Trojúhelník

Trojúhelník je jeden ze základních a nejjednodušších geometrických tvarů. Představuje nejjednodušší způsob jako, jak přímkami obepnout plochu a vytvořit obrazec, proto ne každý trojúhelník musí mít symbolický význam.

Kamenné desky poskládané do trojúhelníku se vyskytují už na archeologických nalezištích z pozdního mezolitu (6000 l.př.l.). Vyryté trojúhelníky nalezneme i na kostelech. Nabízejí se zde nejrůznější interpretace tohoto symbolu, jako např. "trojúhelníkový ženský klín", který směřuje hrotem dolů, zvláště když obrazec bývá občas doplněn svislou čarou. V mladších kulturách se vyskytují trojúhelníky jako dekorace na keramice.

Podle směru, kterým vrchol trojúhelníku ukazuje, vzniká rozličný výklad. Trojúhelník směřující dolů označujeme za symbol vody (jde o směr odkapávání). Také označuje hmotu a zemi. Je to tzv. "ženský trojúhelník". Trojúhelník je ve tvaru ženského klínu.

Naopak trojúhelníky obrácené špičkou vzhůru považujeme za symboly ohně (směr šlehání plamenů). Také označuje ducha, božský oheň, nebesa. Je to tzv. "mužský" trojúhelník. V magii živlů symbolizuje živel Oheň.

Tento trojúhelník zase symbolizuje živel Vzduch.

V magii živlů tento trojúhelník symbolizuje živel Země.

V magii živlů symbol trojúhelníku v kruhu symbolizuje živel Oheň.

Vsunuté do sebe vytvářejí uzavřenou dualitu, šesticípou hvězdu (sigillum Salomonis, hexagram).

Trojúhelníkový znak může být naznačen jako trojlístek (jetelový trojlístek), který je považován za mužský symbol.

Už Pythagoras považoval rovnostranný trojúhelník za božskou formu. Pro pythagorejce představuje řecké písmeno delta svým trojúhelníkovým tvarem symbol kosmického zrození, podobně jako v hinduismu znak životodárné bohyně Durgy.

Pro manichejce byl rovnostranný trojúhelník symbolem svaté Trojice, tento způsob zobrazování však ostře odmítl sv. Augustin (354-430). Nakonec se však přece jen prosadil jako symbol Trojice (ruka, hlava a jméno Boží, doplněné okem), tedy Otce, Syna a Ducha svatého. Toto "Boží oko" ("oko proroka") se používalo zejména v baroku.

V zednářské symbolice je trojúhelník se devíti paprsky symbolem božství a říká se mu "vševidoucí oko". Mimo jiné ho naleznete na jednodolarové bankovce.

V Číně představuje trojúhelník "ženský symbol", v symbolice však nehraje žádnou zvláštní roli. V tibetském tantrismu symbolizuje hexagram, skládající se ze dvou rovnostranných trojúhelníků, "proniknutí ženství mužským ohněm", tedy prolnutí mužského a ženského principu.

V mayských obrázkových rukopisech znamená trojúhelník, který připomíná velké A, "rok".

V západním umění se trojúhelníkové kompozice hojně používalo v architektuře i malířství, a to zvláště k vyjádření symbolu svaté Trojice, např. v půdorysu trojičných kostelů.

Známý je také vikinský symbol Valknut nebo také "Hrungnirovo kamenné srdce".

Ve feng-šuej platí trojúhelník spíše za nevhodnou formu - na jednu stranu je totiž vnímán jako nepravidelný a neúplný či nedokonalý, a na druhou stranu vysílá svými špičkami "smrtící šípy". Přiřazuje se, stejně jako všechny ostatní špičaté tvary, elementu ohně. O byt či dům s trojúhelníkovým půdorysem byste se zajímat neměli. Pokud se tomuto problematickému tvaru při konstrukčním řešení nelze vyhnout, vrcholy by alespoň měly vždycky směřovat nahoru.

Čtverec

řec. tetragon

lat. quadratum

Geometrický symbol vyjadřující orientaci člověka v prostoru, uspořádání životního prostoru podle světových stran a podle jejich nadpřirozených strážců. Čtverec představuje opak kruhu, který symbolizuje nebeské mocnosti.

Čtverec je považován za obraz kosmu, v jehož středu stojí nebeský sloup (světová osa).

V Číně, Persii a Mezopotámii se země zobrazuje jako čtverec, v sanskrtu se zemi říká čaturanta (o čtyřech koncích). Kosmologický magický čtverec (luo-šu), rozdělený na devět políček, byl podle čínské legendy zobrazen na krunýři želvy, která se vynořila z řeky Luo. Podobné magické čtverce se vytvářely i ve Starém světě s písmeny a čísly, přičemž harmonie součtů čísel nebo různé možnosti čtení písmen symbolizovaly soulad se zákony výstavby vesmíru.

Orientace světa do čtyř stran se projevuje také ve stolních hrách (šachy, mlýn apod.).

Buddhistické mandaly často spojují kruh jako symbol osvícení (bódhi) v harmonický celek (jantra) se čtvercem, symbolem obce (sangha).

Ve feng-šuej přiřazujeme čtverec elementu země. Navíc symbolicky platí pro planetu Zemi (jin) a lidské tělo. Čtvercový půdorys je považován za ideální tvar pro stavbu bytů a domů, protože poskytuje klid, bezpečí a stabilitu. Magický čtverec se používá i ve feng-šuej kde se uplatňuje jako podklad pro výpočty a výklady.

Anch

ankh

lat. crux ansata

Anch nebo-li nilský, egyptský kříž je významný staroegyptský symbol s významem "život". Pro svůj tvar je označován též jako "klíč života" nebo "nilský klíč".

Tradičně nosili anch egyptští bohové na znamení nesmrtelnosti, jako symbol věčného života.

Tento znak v podobě kříže symbolizujícího život je dnes symbolem sjednocení obou pólů - "ženského" (smyčka) a "mužského" (spodní rovná část), které se spojují v jednotu (střed).

Egyptští křesťané (Koptové) přijali anch jako symbol věčného života. Dnes bývá znakem ezoterických skupin a společností, které se dovolávají "staré moudrosti"

Anch se používá na ochranu lidí nebo obydlí. Jako symbol pokoje, štěstí a zdraví ho lze zavěsit nebo vystavit tam kde je to zapotřebí.