Hledání partnera podle barev

Procházím staré časopisy a v jednom jsem narazila v rubrice Vaše budoucnost na tento zajímavý článek s názvem

HLEDÁNÍ PODLE BAREV

přesněji jde o hledání partnera podle barev. Takže zjistěte jakou barvu má mít rád váš protějšek a pak hledejte :o) U stávajících partnerů aspoň budete vědět na čem jste ... pokud jste to ještě nezjistili :o)

Bílá značí otevřenost, upřímnost:

Bílá je symbolem čistoty a nevinnosti. Je ale také známkou citlivosti.

Lidé, kteří používají bílou, mají sklon k perfekcionismu, abstraktním idejím a smělým plánům. Milují čistotu a pořádek a záleží jim na dobrém naplánování vlastního života. Odmítání bílé ukazuje na jistou vnitřní prázdnotu - příčinou může být strach, pocit viny, fobie nebo pohrdání sebou samým.

SEX: ti co mají v oblibě bílou, jsou kazatelé cudnosti a svatosti a sex je pro ně nečistý a rouhavý. Na sex se dívají jako na hřích, francouzský polibek je pro ně obscénní, a pokud se s někým milují, je to jen tehdy, když už celý zbytek světa dávno spí. Ženy, které mají rády bílou, se budou svlékat pod peřinou a muži se před a po sexu nezapomenou pořádně vysprchovat. Sex s takovými milenci bude spíš noční můrou.

Barvy a jejich symbolika

Barvy mají nepopiratelně vlastní výrazovou hodnotu a mohou bezprostředně ovlivňovat psychiku, jak ukazují pokusy s chemoterapií při léčbě psychických poruch a psychosomatických potížích. Je však třeba si uvědomit, že každý člověk zařazuje barvy emocionálně jinak. Toho se využívá k diagnostickým účelům v Lüscherově barevném testu (M. Lüscher, Čtyřbarevný člověk, Ivo Železný, Praha 1997).

Navzdory individuálním rozdílům v hodnocení v hodnocení barev si staré kultury vypracovaly určité barevné symboliky, aby vnesly do svého rozmanitého života určitý řád. A tak se základní barvy často dávaly do souvislosti se světovými stranami a s živly a zapisovaly se do křížového nebo čtvercového schématu.

Lidová mluva si vytvořila svou vlastní symboliku: zelená je naděje, modrá věrnost, žlutá žárlivost, červená láska, bílá nevinnost a černá smrt.

Vlastní barevnou symboliku má rovněž ikonografie alchymie, kde např. zelená je silné rozpouštědlo a červená s bílou představují dualitu základních principů Síry a Rtuti.

Duhová terapie v praxi

Léčení může probíhat různými způsoby. Používá se třeba ozařování barevným světlem. Jsou využívány i různé barevné oleje a květinové esence. Při léčbě prý fungují i různobarevné krystaly a pacientům se často doporučuje nošení oblečení vybraných barev, případně konzumace vhodně barevných potravin. Velmi účinná má být i koupel v barevné vodě, kterou umožní třeba soli do koupele. Barevnou terapii si však můžete udělat i sami doma. Stačí si vytvořit sbírku barev a postupně se na ně dívat. Každý prý pozná, která je pro něj v tu chvíli nejlepší. Pak ji na sebe nechte působit a vstřebávejte její léčivou energii. Rozdíl, který pocítíte, má být obrovský. Když jste rozčílení, uklidníte se. Když cítíte smutek, budete veselejší. Pozitivní přínos má údajně i pouhá představa barvy. Stačí si prý představit, že se koupete v proudu barevného světla nebo vdechujete vzduch vybrané barvy.

Léčivá síla barev

Léčebné účinky barev jsou využívány již tisíce let. Archeologové objevují v egyptských chrámech místnosti, v nichž sluneční paprsky vytvářejí barvy duhy. Dlouhá léta se diskutuje o tom, k čemu tyto zvláštní pokoje slouží. Podle Richarda Webstera je to jasné - přece k léčení! Egyptští kněží údajně znají léčivou sílu barev, takže pacienty usazují do barevných pokojů a nechají na ně působit sílu té barvy, kterou zrovna potřebují. Podobné léčebné postupy jsou zaznamenány také v Indii a Číně, využívat je mají i starověcí Řekové a Římané. Zásady barevné léčby, které formuluje řecký filosof Pythagoras (asi 570 př.n.l. - 510 př.n.l.) a řecký lékař Hippokrates (460 př.n.l. - 377 př.n.l.) jsou prý v Evropě uznávány až do středověku. Církev však podobné metody odsuzuje jako dílo ďábla, takže se jen málokterý lékař odváží je použít. Léčebná díla barev je tak na dlouhá staletí zapomenuta a je znovu objevena až dnes.