Strom poznání

V germánských jazycích je většina výrazů pro učení, poznání, moudrost a tak dále odvozena od výrazů pro strom nebo dřevo. V anglosaských jazycích existují slova witan ("mysl, vědomí") a witiga ("moudrost"), v angličtině wits ("smysly"), witch ("šamanka, čarodějka") a wizard ("šaman, čaroděj") a v současné němčině witz ("smysly, vtip"). Všechna tato slova mají základ ve starém skandinávském výrazu vid ("dřevo").

Druid byl člověk obdařený nejvyšší moudrostí. Výraz "druid" je složeninou dvou galsko-keltských slov dru ("velmi, vysoce, nejvíce") a vid ("poznání"). A toto vrcholné poznání přicházelo z lesů nejen proto, že druid téměř 20 let podstupoval výcvik v odlehlých lesních akademiích, ale také proto, že veškerá původní moudrost pocházela od stromů.

Strom života

Původní obyvatelé Severní Ameriky nazývají stromy svými "stojícími bratry a sestrami".

Podle mnoha starých učení se vesmír projevuje jako pohyb v kruhu nebo ve spirále kolem centrální osy, Osy světa (axis mundi). A tento středový pilíř se často zobrazuje jako Strom života nebo Strom vesmíru. V podstatě je Strom života obrazem celého vesmíru, anebo přinejmenším naší planety, a vyjadřuje představu, že v životě všechno se vším souvisí a je posvátné. Je výrazem vesmíru jako něčeho více nežli pouhého neživého hodinového stroje, který se slepě řídí fyzikálními zákony; prezentuje náš svět mnohem spíše jako živoucí, vyvíjející se organismus, prostoupený božským duchem.

Magické stromy a svátky

Jaro

Kulturám, které vznikly v severních klimatických podmínkách, se zdálo, že se život na jaře probouzí ze smrti. Při oslavě příchodu jara hrály často posvátné stromy zvláštní roli.

Na Britských ostrovech a v severní a střední Evropě lidé v předkřesťanské době také oslavovali příchod jara. Věřili, že jejich plodnost souvisí s plodností přírody. Rovněž se věřilo, že rostliny mají moc nad rozmnožováním lidí (a také jiných živých tvorů). Staré rituály (obvykle oslavované prvního května nebo o svatodušní neděli), tak sváděly dohromady stvoření rostlinného i živočišného života. U Keltů byla soulož lidí v posvátných hájích často součástí regenerujících jarních rituálů, ale po nástupu křesťanství se od těchto zvyků většinou upustilo.

Obyvatelé severní Evropy prováděli jarní rituály řadou způsobů, mnohé z nich se dochovaly dodnes. Např. na území dnešního Spojeného království, Švédska, Německa, Rumunska, Francie a Ruska chlapec ozdobený zelenými listy a větvemi - představující ducha vegetace - chodil od domu k domu a přijímal dárky ve formě jídla. Tato postava byla známá pod mnoha jmény. Pro staré Kelty ze severu to byl Ésus, bůh jara, nebo Cernunnos, bůh lesa. Jiní jej znali jako Zeleného mužíčka, Jacka-in-the-Green, Májového krále nebo Krále svatodušních svátků. Můžeme se domnívat, že legendární Robin Hood byl podle britské tradice původně duchem stromu, kterého lidé uctívali v tradičních rituálech jara. Věnec z hlohu, který byl častou součástí oblečení Zeleného mužíčka, symbolizoval vracející se léto.

Magické stromy a mýty o stvoření

Podle skandinávské legendy bůh Odin při stvoření světa stvořil prvního muže z jasanu a první ženu z jilmu. Pak dal prvním lidem formu, život a duši, muže nazval Askrem a ženu Emblou podle těchto dvou stromů.

V keltské tradici vyskočil první muž z olše a první žena z horského jasanu.

Domov Bohů – Británie a severní Evropa

Dávné národy Británie a severní Evropy měli své starší svatyně v přirozených lesích. Staré keltské slovo pro "svatyni" je v originále totožné s latinským slovem pro "háj", nemus. Lidé věřili, že první gotické katedrály byly stavěny tak, aby připomínaly les. V posvátných hájích, které byly mezi dávnými Germány, Švédy, Finy, Litevci a Slovany běžné, se každý strom pokládal za božský.

Staří Estonci věřili, že v lesích vládnou duchové známí jako metsavaimud. Často bývali spojováni s konkrétní skupinou stromů nebo druhem stromů, který tam rostl. Estonci byli přesvědčeni, že lesní duchové nepřecházejí z lesa do lesa, ale zůstávají v jednom lese, dokud tamější stromy existují. Nejznámějšími posvátnými stromy Estonců jsou největší a nejznámější v dané oblasti: lípa srdčitá (Tilia cordata), dub a jasan. Dále na jih, v dnešním Chorvatsku, dávní obyvatelé Dalmácie věřili, že dospělé buky, duby a další velké stromy mají duši. Vážili si těchto stromů a uctívali je.

Podobná víra existovala v Británii a Irsku, kde měly víly a další duchovní bytosti sídlit v lesích a na jednotlivých stromech. Posvátný jasan prý byl hlavním domovem takových stromových duchů. Lidé věřili, že člověka, který takový strom zničí, postihne neštěstí.

Yggdrasil - Strom světa

Snad žádný vesmírný strom nebo strom světa není známější než Yggdrasil, mýtický strom Skandinávců. Jedni tvrdí, že je to jasan a jiní zase, že tis. Kde je pravda? Kdo ví. Tento mocný strom tvořil osu tří úrovní devíti světů severské kosmogonie a byl symbolem vesmírného života. Měl tři kořeny. Jeden sahal do Niflheimu, dolního světa neboli světa zemřelých, další do Midgardu, středního světa neboli Země, kde žili lidé. A třetí dosahoval do Asgardu, domova bohů. Posvátný Yggdrasil byl prý stále zelený. Denně jej zalévaly Norny, tři sestry, bohyně minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Na vrcholu tohoto vesmírného stromu sídlil orel Odin, hlavní bůh seveřanů, a u dna žil drak Nighogg, který stromu ohlodával kořeny. Veverka Ratatosk běhala neustále mezi větvemi a kořeny a vyvolávala sváry na obou stranách. Pod tímto stromem se ve Valhale shromažďovali bohové. Z Midgardu se bylo možné dostat do Valhaly jenom po Bifrostu, duhovém mostu. Říká se, že o Ragnaroku, soudném dnu, Yggdrasil zatřese svými kořeny (ale nemusí padnout) a vypustí monstra žijící v dolním světě.

Na vesmírný strom, jakým je Yggdrasil, je nutné pohlížet spíše v kontextu zahrnujícím všechny živé bytosti než jen jako na střed fyzického světa. Ve svém díle Parabola Paul Jordan-Smith píše:

"Tento strom je víc než pouze střed. Je to zdroj veškerého pohybu, samotného života. V úkrytu jeho větví a ve stínu jako kořenů spočívá všechen mikrokosmos, jehož platné zákony jsou zákony většího světa drženého pohromadě tímto stromem. Norny jsou tvůrkyněmi zákonů řídících smrtelný život v Midgardu."

Bez (Sambucus)

Symbolika: uzdravování a hojnost

Božstvo: Bílá bohyně

Planeta v astrologii: Luna

Pověra: ve středověku se v Evropě věřilo, že nepříjemnou vůni, která je charakteristická pro listy bezu, získal strom proto, že se na něm oběsil Jidáš Iškariotský. V jihoněmeckém Badenu se zase tradovalo, že za zápach může Marie, která dala na jeho větve sušit špinavé prádlo malého Ježíška.

Bříza (Betula)

Symbolika: obnova a ochrana

Božstvo: Bílá bohyně, Brigid (Keltové), Freya a Frigg (Seveřané), Venuše (Řím)

Planeta v astrologii: Venuše

Bříza dostala jméno podle své bělostné kůry a sdílí je se starou irskou Bohyní Brigid. Obě jména mají původ v indoevropském výrazu bher(e)g, "zářící bělost". Brigid byla laskavou bohyní, múzou básníků a patronkou řemeslníků, zejména přadlen a tkalců.

V severské a germánské tradici je bříza spojována s Freyjou, Paní lesa, a Frigg, manželkou boha Odina (který byl původně bohem větru).

Dub (Quercus)

Symbolika: nadvláda, úřad moci, moc

Božstvo: Bohové bouře: Perun (Slované, Baltové), Taara (Estonci a Finové), Thor (seveřané), Donar (Sasové), Taranis (Keltové), Zeus (Řekové), Jupiter (Římané). Agrární božstva: Mars Silvanus (Římané a Keltové), Zelený muž (angličtí Keltové)

Planeta v astrologii: Mars

Jeřáb (Sorbus)

Symbolika: ochrana a inspirace

Božstvo: Brigid (Irsko), Thor (Seveřané a Germáni)

Planeta v astrologii: Slunce, Merkur

Pro germánské a severské kmeny byl jeřáb posvátným proto, že zachránil život samotnému Thorovi, mocnému bohu bouře.

Tis červený (Taxus baccata) - Kouzelný strom

"Okenní tabule třesk,

Venku tma,

Ve tmě blesk,

Jak modlářský květ.

Jak pohanský sen,

Domů ti oknem,

Tisk nahlíží sem."

Theodor Fontane (1819-1898)

Stromy věčnosti

"V Bretani se dříve věřilo, že tisy, považované za stromy smrti, se na hřbitovech mohou pěstovat vždy jen po jednom, protože prý zapustí kořeny do úst každému nebožtíkovi, který je tam pohřben."

Jacques Brosse: Mythologie Des Arbres

(Mytologie stromů) 1989

Všechny kultury, které tis znaly, tento strom uctívaly jako posvátný. Podle řecké a římské mytologie vroubí cestu do podsvětí sukovité tisy, za nimiž číhají Fúrie a pochodněmi z tisového dřeva slídí po každém pocestném, jen aby ho přepadly a znemožnily mu dospět k poslednímu cíli, říši Háda. Germánští druidové vytvořili podobně jako jejich keltští kolegové magickou abecedu, kde posvátný tis odpovídá runě Eihwaz. Stromu byla přisuzována mohutná léčivá a ochranná síla a je možné, že bájným germánským stromem světů, stále zeleným jasanem Yggdrasilem, je ve skutečnosti míněn tis. Vzhledem ke vztahu mezi tisem a věčností se z jeho dřeva s oblibou zhotovovaly talismany. Takový talisman, který vešel ve známost jako "talisman z Britsum", vyřezal kolem roku 500 n.l. jeden znalec runového písma. Na talismanu je napsáno: "Měj tento tis vždy při sobě! Je v něm síla!"

"Neblahý spánek, tak praví rčení,

Z jehličí tvého že prý vane,

Pro mě však větší svěžesti není,

Než v náruči tvé vůně, pane."

Anette von Droste-Hülshoff (1797-1848)

Die Taxuswand (Tisová stěna)

Tis je vnímán jako neodmyslitelný prvek středověké čarodějné zahrady a opakovaně bývá zmiňován ve spojení s tajnými recepturami. Ve středověku se z tisového dřeva vyráběly magické hole a hůlky; věřilo se, že tisová hůlka odhalí zakopané poklady. Nicméně lidé tentýž jehličnan často vysazovali i na ochranu proti čarodějnicím. Tisové dřevo zahánělo čarodějnice, stačilo za okna zastrkat tisové větévky. Ze stejného důvodu Slované zhotovovali z tisu nábytek a dětem upevňovali na šaty malé křížky z tisového dřeva. Selky nosily kolem krku tisové dřívko a dobytku k rohům přivazovaly tisové snítky. Z pružného tisového dřeva se vyráběly luky a kuše. Tis byl nejen symbolem smrti, ale také znovuzrození, protože z jeho kořenů vyrůstají mladé stromky. Kouř z tisového dřeva pomáhal lidem komunikovat s mrtvými. Kdo u sebe neměl kousek tisového dřeva, nemohl bez újmy projít tisovým hájem.

Vrba (Salix)

Symbolika: rezonance a harmonie

Božstvo: Bélit-Illi (Sumerové), Persefona (Řekové)

Planeta v astrologii: Luna

Vrby byly odedávna spojovány s Lunou a ženským prvkem. Do sféry vrby spadají aktivity, které jsou receptivní a zrcadlící. Doménou kněžek Luny ve vrbových hájích bylo věštění a prorokování (zejména s pomocí vody nebo křišťálu, nebo hleděním v tranzu do studánky, potopa nebo číše s vodou), stejně jako uzdravování, bílá magie, psaní veršů a skládání hudby.

Sumerská bohyně lásky, Luny a podsvětí Bélit-Illi přebývala ve vrbách, pramenech a studánkách. Řecká Persefona měla háj starých vrb a kouzelnice Kirké střežila vrbový háj zasvěcený Hekaté, bohyni smrti a proměny. Ve vrbovém houští ve Spartě se našel obraz Lunární bohyně Artemis a o královně nebes Héře se říkalo, že se narodila pod vrbovým stromem na ostrově Samos, kde se každý rok konaly náležité rituály.