V mém oblíbeném týdeníku Spirit jsem
si přečetla zajímavý článek, který se jmenuje "Láska čarodějnic". Kdoví
jak to všechno bylo a co je a není pravda. Takže se hezky usaďte a
přečtěte si ho také :o)
O
sabatech čarodějnic a zázračných elixírech vzbuzujících lásku se už
popsaly stovky papíru. Historické záznamy však můžeme brát jako
pravdivé, protože i moderní věda připouští, že čarodějnice skutečně
existovaly a existují. Jenže ...
Čarodějnice a čarodějové byli lidé, kteří:
Chtěli
skutečně vzývat ďábla a užívali proto různé výtažky z rostlin jako
nápoje a masti, které způsobovaly zvláštní stavy vědomí. Delirium je
dnes projev známý jako toxikománie. Tito lidé věděli, co je čeká.
Alkaloidy Solanacei vyvolávaly držadlo metly mezi stehna, kterým
masturbovaly. Také muže přepadala silná sexuální touha. Do této skupiny
zřejmě patřili především psychopati, kteří tímto způsobem odreagovávali
svoje potlačené touhy.
Pouze "trochu čarovali",
kradli hostie, krucifixy, mešní víno, znali některé bylinky a jejich
účinek, přičemž jejich největší zbraní byla psychologie. Dokázali
přesvědčit ostatní, že umí něco víc.
Byli tzv.
profesionálními čaroději, kteří dělali kouzla za odměnu, míchali a
prodávali nápoje lásky, ale i jedy k odstranění nepohodlných osob.
Byli zcela nevinní, ale z různých příčin obvinění z čarování, aby se někdo jiný mohl zmocnit jejich majetku.
Měli
nějakou vrozenou vadu, nejčastěji dvoubarevné oči, mnoho mateřských
znamének, ale také bradavice nebo šlo o ženy nadpozemsky krásné.
Čarodějnictví
ve středověku bylo chmurným jevem lidských ději. Jeho chápání vyplývalo
z tehdejšího náboženského názoru a mělo velký emoční náboj.
Mezi
nejznámější čarodějnické praktiky tehdy patřilo mazání se "kouzelnými
mastmi" ze žab a ropuch. Jak víme, ty kůží vylučují toxické látky. Ty
působily jako halucinogeny stejně jako některé výtažky z rostlin. Lidé
se dostávaly do silných snových, ale i zážitkových situací a představ.
Dokázali často věci, které by v normálním stavu nezvládli. Tyto omamné
látky užívali především tehdy, když se blížila noc sabatu.
Vrozený
sexuální pud s účinkem drogy vyvolávaly žádostivost, proto se při černé
mši provozovaly orgie. Šlo pravděpodobně o první květnovou noc (autor
má zřejmě na mysli Beltine ... pozn. Lady Rovena). Sabat se konal téměř
vždy hluboko v horách nebo v pustých ponurých končinách, daleko od
lidských obydlí. Účastníky byli muži a ženy, ale často i děti, které
však dospělí ze svých orgií vylučovali.
Před
sabatem se obě pohlaví důkladně připravovala. Ženy se v uzavřené
místnosti svlékaly a natíraly se čarodějnou mastí. Vtíraly si ji pod
paže, okolo srdce, do spánků a genitálií. Tyto masti skutečně existovaly
a jejich složení se dochovalo až do dnešní doby. Skládaly se především z
blínu a durmanu. Muži pili odvary, aby měli dostatek "mužské síly".
Hlavní mistr, kterého nazývali Leonard, měl masku kozla a v proslovu se
pasoval na pobočníka Ďábla a vyzýval lidi k orgiím.
Volila
se královna sabatu, kterou musela být panna. Lidé okolo ní tancovali a
při tanci si svlékali oblečení. Tanec, hudba píšťalek a vize provázely i
hlavní bod programu celého, defloraci panenské královny na primitivním
kamenném oltáři mistrem Leonardem. Na závěr se uhnětlo těsto, do kterého
se přidala panenská krev a jako Ďáblova hostie se podávala účastníkům
sabatu.
Po skončení sabatu se všichni vraceli
domů a žili jako ostatní. Pokud se náhodou stalo, že dívka nebo žena po
sabatu otěhotněla, ani v jednom případě se dítě nenarodilo. Zřejmě už
tehdy znali účinek škodlivých látek na vyvíjející se plod a uměli
vyvolat umělý potrat.
