Většina světových společností má nějakou čarodějnickou tradici.
Mnohé společnosti uctívaly dokonce i bohyně přímo spojované s magií a
čarodějnictvím, jako byly Ištar a Eset. Hebrejci však současně přišli s
konceptem "Zlého boha" neboli Ďábla, kterého západní kultura začala záhy
spatřovat v každém, kdo se zabýval čarodějnictvím.
Magie, čarodějnictví a náboženství
Uplatňování
magie - kdy člověk silou vůle využívá přírodních sil k ovlivnění toho,
co se právě děje nebo dít bude - je ve většině světových kultur zcela
běžné. Ve své podstatě nepředstavuje magie součást náboženství; jsou to
jen obyčejná kouzla, při nichž se provádějí určité úkony za účelem
dosažení určitých výsledků. Může jít třeba o zapichování špendlíků do
figurky člověka, kterému se má ublížit, nebo o soulož v právě zasetém
poli pšenice na zajištění bohaté úrody.
Tato
forma lidové magie se v mnohém podobá praktikám mudrců a vědem, kteří
přežili fanatické hony na čarodějnice, jež zachvátily Evropu a Severní
Ameriku v pozdním středověku a na počátku novověku. Tradice se dochovala
až do 20.století a nadále přežívá, jakkoli je těch, kdo v dnešní době
lidovou magii praktikují, už jen pár. Ti za kouzly, kterými se léčí
zlomené srdce, bradavice či jiné neduhy a kterými se třeba jen na někoho
sesílá štěstí, nikdy nehledali a dodnes nehledají náboženské rituály.
Chápou je jednoduše jako využívání přírodních sil načerpaných z okolního
světa, jako vytváření skrytých spojitostí ve světě neviděného.
Pak
je tady další forma magie, při jejíchž rituálech se vzývají duchovní
síly a různí bohové. V takovémto případě je magie nedílnou součástí
náboženského systému, jenž svým vyznavačům předkládá přesně definovanou a
ucelenou koncepci víry, jež jim má pomoci pochopit, jaké je místo
člověka na zemi i ve vesmíru. Tento typ magie má velmi blízko k tomu,
který praktikují moderní wiccané - vyznavači kultu Wicca či snad
náboženského čarodějnictví. Tyto čarodějky a mágové stále vzývají
přírodní síly a zdůrazňují, že magie tohoto druhu není nic
"nadpřirozeného". Jde zkrátka o využívání skrytých přírodních zákonů, z
nichž některé ještě dnes neumí ani věda spolehlivě vysvětlit. Tak či
onak se tyto rituály provádějí v rámci uctívání či vzývání bohyní a
bohů, již však nejsou nic jiného než různými podobami jediného Božstva.
V jádru tohoto náboženského systému stojí Bohyně, Matka Příroda nebo - jak se jí také někdy říká - naše Paní.
