Jedovaté rostliny

Jedovaté rostliny užitkové

Při domácím používání léčivých rostlin bychom ale měli být velmi opatrní a vždy se nejdříve poradit s lékařem, který provede řádné vyšetření, stanoví diagnózu a určí dávky. Jedovaté léčivé rostliny k laické léčbě nepřicházejí vůbec v úvahu; taková samoléčba by mohla mít škodlivé i tragické následky.

 

Podle účinných látek můžeme rozdělit naše nejznámější jedovaté rostliny:

• obsahující alkaloidy - námel, blín, durman, rulík, ocún, oměj, bolehlav, kýchavice
• obsahující glykosidy - náprstník, hlaváček, konvalinka
• obsahující saponiny - vraní oko
• obsahující silice - chvojka, rojovník

Je nepochybné, že z jedovatých bylin a dřevin přinášejí největší užitek rostliny s léčivými účinky. Přesto ale lidé využívají řady jedovatých druhů i jinak. Ve skupině jedovatých rostlin technických se setkáváme s takovými, které obvykle mají hned několik užitečných vlastností, jichž člověk využívá většinou již odedávna. Patří sem rostliny planě rostoucí i pěstované. Např. Len a konopí pokytují důležitá textilní vlákna; k truhlářským, řezbářským a soustružnickým pracím a používá dřevo dřišťálu, zimostrázu, brslenu, žanovce, krušiny, střemchy, trnovníku, tisu, černého bezu. Květy konvalinky nalezly bohaté uplatnění v kosmetice a v parfumerii, zelené letní lodyhy přesličky rolní slouží odedávna jako prostředek k mytí a čištění kovových a dřevěných nádob. Mezi barvířské rostliny se řadí dřišťál, brslen, řešetlák a vlčí mák. Semena lnu, konopí, máku, skočce a některých dalších jedovatých rostlin poskytují oleje používané k různým účelům, mimo jiné i technicky.

Velmi mnoho jedovatých bylin a dřevin vysazujeme pro okrasu do zahrádek, zahrad a parků v řadě dekorativních odrůd a forem různých druhů. Mezi okrasné byliny patří jedovaté oměje, pivoňky, hlaváčky, orlíčky, ďáblík, konvalinka, brambořík, náprstník, kapraď samec, řebčík, čemeřice, narcisy, máky, prvosenky, koniklece aj. Z jedovatých okrasných dřevin jsou oblíbené lýkovce, dřišťál, zimostráz, žanovec, štědřenec, bobkovišeň, pěnišníky, tis, zerav aj. Některé jedovaté rostliny se běžně v domácnostech pěstují v květináčích. Jsou to známé pokojové rostliny - bramboříky nebo prvosenky, někdy také tulipány a narcisy. Oleandr je nutno v zimě chránit před mrazem ve skleníku, v hale apod.

 

Ač se to může zdát podivné, nalezneme mezi jedovatými rostlinami i takové, které jsou potravinovými surovinami. Člověk využívá jejich nejedovatých částí k přípravě pokrmů. Bezesporu nejdůležitější jsou oddenkové škrobové hlízy bramboru; další jedovatou potravinou je bez černý, z jehož peckoviček se připravuje domácí marmeláda a víno, za podobným účelem se sbírají i plody dřišťálu. Mezi kuchňské koření patří oddenky zázvorovníku, semena muškátovníku, tobolky vanilovníku, bobule pepřovníku, souplodí badyánovníku aj., tzn. Části jedovatách rostlin cizokrajných. Kromě uvedených nejběžnějších příkladů se ještě celá řada jedovatých rostlin (jejich listů, květů, plodů apod.) používala a místně ještě používá k přípravě pokrmů.

Některé jedovaté rostliny jsou medonosné. Nektar poskytují z jedovatých rostlin např. Květy trnovníku, dřišťálu, lýkovce, náprstníku, štědřence, krtičníku, prvosenky, pryskyříníku aj. Většina jedovatých rostlin poskytuje med, který není jedovatý. Rostliny, u nichž se jed může dostat do medu, tj. včelařské jedovaté rostliny jsou vzácné (např. Rhododendron ponticum). U některých pryskyřníkovitých rostlin byla zjištěna jedovatost pylu.

Pěstované jedovaté rostliny

Pokud se jedovaté rostliny pěstují, pak nejčastěji jako okrasné a léčivé, některé i jako polní plodiny a rostliny pokojové.

Ještě v zimě na zahrádce kvetou hodně jedovaté čemeřice, k raně kvetoucím oblíbeným jedovatým trvalkám patří i sněženka, řebčík, srdcovka aj. nebo cibulemi jedovaté narcisy a tulipány. Později rozkvétají orlíčky nebo oměje. Ve větších zahradách a v parcích není vzácností některých jedovatých keřů a stromů - lýkovec, tis, štědřenec, popínavá vistárie nebo živý plot z tújí či ptačího zobu.

Postupně k nám byly z teplých oblastí zeměkoule dováženy dekorativní, někdy velmi pozoruhodné rostliny, které však nesnášejí mráz. Pěstují se proto v bytech, zimních zahradách, různých halách, kancelářích, ve vytápěných sklenicích a podobném bezmrazém prostředí. I mezi těmito interiérovými rostlinami se najdou některé dost jedovaté, jako třeba oblíbené bramboříky, klívie, difenbachie nebo oleandry. Kromě toho řada pokojových rostlin způsobuje kontaktní dermatitidy - obvykle to jsou rostliny s jedovatou šťávou (např. pryšce) nebo s chloupky (např. primule). Jedovaté rostliny v bytě představují určité riziko hlavně pro menší děti, mohou však také lákat k ochutnávání volně poletující ptáky i kočky nebo psy, zvláště štěňata.