V germánských jazycích je většina výrazů pro učení, poznání,
moudrost a tak dále odvozena od výrazů pro strom nebo dřevo. V
anglosaských jazycích existují slova witan ("mysl, vědomí") a witiga ("moudrost"), v angličtině wits ("smysly"), witch ("šamanka, čarodějka") a wizard ("šaman, čaroděj") a v současné němčině witz ("smysly, vtip"). Všechna tato slova mají základ ve starém skandinávském výrazu vid ("dřevo").
Druid byl člověk obdařený nejvyšší moudrostí. Výraz "druid" je složeninou dvou galsko-keltských slov dru ("velmi, vysoce, nejvíce") a vid
("poznání"). A toto vrcholné poznání přicházelo z lesů nejen proto, že
druid téměř 20 let podstupoval výcvik v odlehlých lesních akademiích,
ale také proto, že veškerá původní moudrost pocházela od stromů.
Písmena
starých posvátných abeced jsou listy Stromu poznání, které dávní lidé
ze stromu otrhali a získali tak písmo a s ním možnost zachovávat slovo.
Písmo bylo považováno za magické, protože poskytovalo slovu moc cestovat
časem a dokonce nad ním vítězit. Za starých časů měly abecedy funkci
věšteckých systémů (např. severské runy), kde každý symbol reprezentoval
určitý aspekt prvotní životní síly. Stará irská abeceda ogam
(vyslovuje se "oum") se skládá z 20 písmen, každé se jmenuje podle
místního stromu. Lidé takové abecedy používali jako nástroje a začali
psát na březovou kůru nebo tabulky z ořechového a bukového dřeva a
vyřezávali magické znaky do dřeva tisu, jeřábu nebo jiných stromů.
V
7. století př.Kr. hledal Buddha nejvyšší moudrost, "svrchovanou a
nepodmíněnou". Hledal ji pod posvátným fíkovníkem. A našel ji. Živá
moudrost stromů nám připomíná, že učení začíná nasloucháním.
