Den 8.☢️🏥

 (18.3.2024)

Docela fajn jsem se vyspala, teda v rámci možností, ikdyž to není moje postýlka, páč tu mají děsně měkké matrace, tak do nich vždycky zapadnu a blbě se pokroutím, ale včera nám zase vrátili naše normální měkké polštářky ☺️ a ty gumenné radioaktivní hnusáky si vzali zpět. Vždycky jak jsem se na něm otočila, tak se to srandovně vyfukovalo 🤣

Včera mi synovec, dělá ve zdravotnictví psal, že ten deník co tu píšu (asi myslel ty bláboly co tady plodím), že bych to měla sepsat a vydat jako knihu, že by to mohlo lidem pomoc. Jo vydám a pak si to ještě budu muset sama zpracovat, to víš že jo. Už vidím jak nad tím sedím a přemýšlím do čeho to dát. Či do naučky nebo beletrie 😵‍💫🤣 Jako příběhy léčby radiojódem při papilárním karcinomu štítné žlázy, nebo jako fantasmagorie chorého mozku. Což je chorý, bo mám papír na hlavu, bo mám ofiko migrénu. No já to hlavně píšu pro kolegy, bo mi říkali "a napiš jak to tam probíhá atd." a pro rodinu ať ví, no a abych nemusela každému psát zvlášť jako debyl (debil), tak jsem to dala tady na ty Fejsbůky, bo ty Fejsbůky má asi každý. Teda kromě jedné mé kolegyně, ta je sítěmi nepolíbená (šťastná to žena). Spoléhám na to, že jak bude chtít vědět co a jak, a nebo ti kteří nemají a zeptají se, tak jim to zbytek "kanálu" sdělí, bo to není tajné. Tajné to je jen před mamkou a taťkou, a jak jsem psala, tak ti Fejsbůky nemají. Nejvíc při čtení těhle blábolů bude asi trpět švagr, pokud to fakt čte, bo on nesnáší, když někdo používá "BO" 🤣 marné 🤣🤣🤣 

Sestřička nám včera ještě před spaním povykládala akční příběhy z fakultky a šly jsme spát. To by taky vydalo na knihu. Prdel byla, že jsme si chtěly uvařit meduňkový čaj na spaní, který tu nechal nějaký pacient, a jak jsme kecaly a poslouchaly akční příběhy z fakultky, tak jsme prošvihly dobu aplikace čaje. Takže tentokrát bez čaje.

Dnešní Akce "Dozimetr": já 80, paní od vedle 110.
Na odchod domů mám splněno. Mělo být 100. Hned jsem tam "počarovala" před těmi měřáky na chodbě, v domnění, že nebudu pípat, a... pípala jsem, samozřejmě. Tak prd 🤣 Sestřička mě hned uzemnila, že to tak rychle nebude. To víme. Čeká nás ještě znovu celotělová scintigrafie, jak ta celá sranda dopadla, a taky pomalé najíždění zpět na hormonální léčbu. Pacientům se prý při najíždění zpět na hormony může točit v kebuli a ták. Tak, aby je měli aspoň den pod kontrolou.

Teď tu proběhla akce stěhování národů. Z našeho pokoje jsme byly převezeny na obyčejný pokoj. Už tu není kamera. Super je, že je to rychlá akce. Všechno na kolečkách (postel a stolečky), tak to jde rychle. Uvolnili jsme náš pokoj pacientům, kteří jdou na tu vysokou dávku.
Teď tu byla paní doktorka a sdělila nám, že jdeme ve středu domů. Doufám, že skončím doma, bo po těch včerejších telefonátech a smskách, střídavě od Rendy a Haňule, jsem chtěla jet akorát tak do prdele a ne domů. Furt se nějak nemůžou domluvit. Puberťačka a tvrdohlavý Rak to není dobrá kombinace. Tak uvidím. No, když tak skončím na chalupě. Zavolám doktorovi ať mi změní místo pobytu a budu se válet před chalupou na zahradě. Pohoda klídek, ráno kafíčko a snídaně v pergole, jídlo si uvařím, bo tam jsou zásoby, odpolední siesta, párečky z ohniště, večer čumenda do krbu nebo na TV na střídačku. Jak je libo. Ideální stav. A oni dva ať se tam poserou nebo poperou. O mně za mně.

Sestra nám teď dala jakousi hnusnou kostku na rozžvýkání, že se z toho do zítřejší scintigrafie pořádně vyto. Prý je to s vlákninou. Jak slyším vláknina, tak mi už stojí vlasy na hlavě. Tak s tíhle fakt problém nemám. Fuj a ještě to mělo hnusnou chuť. Rostlo mi to v hubě 😵‍💫🥴 No budiž. Musí to být, tak jsme to požvýkaly a čekáme až se po... a taky čekáme na oběd a na odpoledního Horacia (Kriminálka Miami), tady stejně není co dělat jen se válet a čučet na bednu. A nebo si psát deníček ☺️