☢️Pracovna

 (4.6.2024)

Dnes takové menší zamyšlení.
Když vám řeknou nějakou "fajnou" diagnózu, tak řešíte různé věci. V hlavě vám běží myšlenky, co se stane, jak to bude, jestli bude, jestli to přežiju, co bude s děckama (pokud máte malé děti), co bude z majetkem (pokud už nejste nejmladší a máte ty hausy) atd.  Popravdě přiznám se 😶‍🌫️ vůbec jsem neřešila jak to bude s dcerou (14 let). Už je velká a zrovna procházíme obdobím "na párku" nebo "na háku", "matka s fotrem jsou debilové", "všichni jsou debilové jen já jsem génius", takže jsem na ni trochu (občas hodně) naštvaná, takže jako první se mi nevybalila dcera (vytanula na mysli), ale že neuvidím tu mou vysněnou pracovnu. Já vím, je to blbost na kvadrát (jak se za nás mluvilo), ale tohle už mám v hlavě od podzimu. Kdy začalo být "něco v nepořádku" a začali jsme na chalupě rekonstruovat půdu. Člověk tam dře jak kokos, pomalu vykašlává krev (to né, to zas přeháním, ale toho prachu z vaty bylo fest a kašlala jsem dost a nechtěla jsem mít roušku jako za koroňáka, bo už to stačilo a dýchalo se mi 2x blbě s ní než bez ní). No a tak dřete a pak hovno z toho. No takže hovno z toho nebylo a takhle to teď vypadá. Jako není tam ještě nábytek atd, ale vlastně už hotovo ☺️ Takže už můžu v klidu umřít 🤦🏼‍♀️🙃🤣 já vím ☺️