Únava☢️

 (24.3.2024)

Ještě mě napadlo, že napíšu jak mi je, bo to je taky "sranda"...na každého to celé asi bude působit jinak. Jak mi bylo docela "fajn" v nemocnici, protože tam se prakticky pohybujete jen mezi postelí, weckem a stolem s jídlem 🤣 tak doma docela únava. Ono to začalo už jak jsem odcházela z nemocnice. Aby Renda nemusel zajíždět k pavilonu (opic) nukleární medicíny, to je až úplně někdě na konci dole (jel přes centrální příjem), tak jsem si řekla, že mu půjdu naproti, že mi je fajn, venku je taky fajn, mám kufr na kolečkách, že nemusím nic nosit, takže taky ok. Tak jsme šly spolu (já a paní od vedle). No a nějak jsem přecenila své síly. Zase mě začaly bolet nohy a ruce a u přijmu (byla jsem samozřejmě venku, ať jim to tam nezamořím ☢️) se mi zvedl kufr🤢. Byly to takové chvilky mezi 🤢 a 😵‍💫 a 🥴 a 🙃 Tož dalo se to zvládnout při tom čekání na odvoz. V autě jsem pak byla zase v poho, bo už jsem seděla na prdeli. Ale doma zase únava, bolest nohou, kloubů, v kříži a zima. Jsou to takové fáze mezi "jsem na hadry" a "je mi fajně". Tož ještě to pořád není ono. No co byste chtěli po ozářkách a vysazením hormonů, které (mimo jiné) zajišťují hospodaření s energií, že jo. První dny po příchodu domů jsem každou chvíli spala. 

Dobrý byl Renda. Asi usoudil z mého výrazu tváře ala "já su tak šťastné", že jsem doma, protože jak jsem byla obhlížet stromy na zahradě (jak a co kvete), tak hned začal, co by bylo třeba udělat a uklidit na zahradě (stresoval hned ze startu). Já se samozřejmě smála a říkala, že jo, že vím, že to mám v plánu. Doma jsem mu musela vysvětlit, že fakt ještě nejsem v poho a určo tam hned nenaběhnu a nezačnu kácet stromy, orat a sekat trávu 🤣 že tak dobrá opravdu nejsem. Že musím zpátky naběhnout na hormony a dát se nějak dohromady. Ono se to pomalu bude zlepšovat. Doufám 🙃 Tož tak ☺️ No a to bude asi tak vše, ať to tu furt neomílám. Musím to prdnout na ten blog a bude to ☺️