(29.8.2024)
Tak dneska ráno byla extra. Chytlo mě to už v busu. Nějak jsem došla, udělala si snídani, ale pak jsem se musela jít rozdýchat na wecko. Normálně pot, srdce v krku a prdeli, žaludek taky tam, nemohla jsem dýchat, tak jsem to dřela na sílu. Funěla jsem jak lokomotiva. Připadala jsem si jak Ed Harris ve filmu Propast jak se snažil dýchat "vodu" a pak ji vykašlával z plic na mimozemské podvodní lodi. Psycho. Chce se mi brečet, ani nevím proč. Vybalily se mi ty "blbky" jak dýchají do papírového sáčku. Ta představa mě děsí...jak dýchám do pytlíku. Mám pocit, že bych se udusila na fleku. Omlouvám se "blbkám", ale vždycky se mi vybaví ten nekonečný seriál Ulice, jak tam ukňouraná Kristýna chytá amok. Holt my jsme na to nebyli zvyklí. Za našich mladých let se jen proplesklo a bylo. Ještě teď se mi třepou ruce a nohy a svírá se mi celý vnitřek. Pokud to nepřejde, tak pojedu po obědě domů. Babi bohužel musí počkat na jindy. Ten včerejšek tomu nepřidal, Hanka zase perlila a je opět ve starých lolejích. Není zodpovědná, vše má u prdele. Hlavně, že se mě ptá, jak se mám. Jak? Blbě. Zkusím to nějak zpracovat😵💫🤢 Asi půjdu posekat trávu na chalupu. Arbeit macht frei. Blbě použité heslo, ale v tomhle případě by mohlo pomoct🥺 a nebo půjdu spát. A nebo 💩 z toho. Uvidíme👀
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a přeji krásný den :)