(5.11.2025)
Tak jsme jeli na kontrolu. Já a Renda. Cestou do Ostravy jsme potkali havrany. Už jsou tady! Tak jsem se aspoň trošku uklidnila. Tohle mě vždycky zklidní. To miluju. Podzim, taková ta zima ve vzduchu.
Kontrola proběhla. Nejdřív jsem musela na Kliniku nukleární medicíny. Tam jsem vyplnila dotazník, jestli chci všechno vědět, tak jsem zatrhla, že jo. Jestli chci být pokusné zvíře a objekt pro čumily (mediky), tak jsem taky napsala, že jo. Vždycky to píšu, ať se mladí učí 😁 Pak proběhl pokec s panem doktorem. Co a jak, jak se mám, a ták. No tak jsem řekla, že jako normálně (moje oblíbená hláška Jak se máš? "normálně" ) No jsem furt unavená, ale to už neřeším. Asi to bude nějaké psycho a mám to v hlavě. Ptal se jestli můžu polykat, mluvit. Já, že i řvát, tak je to dobrý, ale že mě občas ten krk škrtí jako bych měla kolem krku provaz. Docela nepříjemné, ale stejně si člověk zvykne. A z toho asi vychází to pořekadlo, že člověk si zvykne i na oprátku 😉 Tak nějak to cítím, jako oprátka kolem krku. Není to stále, ale ještě jsem nepřišla na to, kdy se to objevuje. Jestli podle tlaku, rosného bodu, izobary, odběr zemního plynu i svítiplinu stupeň číslo 3 🤣 Takže fakt nevím. Objevuje se to a zase mizí. No a tak jsme pokecali, pan doktor říkal, že to je vnitřní zjizvená tkáň. Říkal, že odběry budu mít ještě ten den, že kdyby to bylo blbé, tak mi bude volat a kdyby bylo dobré, tak nic. Kdyby něco, tak nic 😁 a že mi výsledky přijdou na emila. No a pak jsem musela nahoru do odběrového centra, bo tady odběry nedělají. Klinika nukleární medicíny je totiž až dole na konci areálu a nebo na konci je ještě psychopavilon. Moc jsem to neštudovala. Tak jsem šla nahoru na polikliniku do odběrového centra.
