Trojúhelník

Trojúhelník je jeden ze základních a nejjednodušších geometrických tvarů. Představuje nejjednodušší způsob jako, jak přímkami obepnout plochu a vytvořit obrazec, proto ne každý trojúhelník musí mít symbolický význam.

Kamenné desky poskládané do trojúhelníku se vyskytují už na archeologických nalezištích z pozdního mezolitu (6000 l.př.l.). Vyryté trojúhelníky nalezneme i na kostelech. Nabízejí se zde nejrůznější interpretace tohoto symbolu, jako např. "trojúhelníkový ženský klín", který směřuje hrotem dolů, zvláště když obrazec bývá občas doplněn svislou čarou. V mladších kulturách se vyskytují trojúhelníky jako dekorace na keramice.

Podle směru, kterým vrchol trojúhelníku ukazuje, vzniká rozličný výklad. Trojúhelník směřující dolů označujeme za symbol vody (jde o směr odkapávání). Také označuje hmotu a zemi. Je to tzv. "ženský trojúhelník". Trojúhelník je ve tvaru ženského klínu.

Naopak trojúhelníky obrácené špičkou vzhůru považujeme za symboly ohně (směr šlehání plamenů). Také označuje ducha, božský oheň, nebesa. Je to tzv. "mužský" trojúhelník. V magii živlů symbolizuje živel Oheň.

Tento trojúhelník zase symbolizuje živel Vzduch.

V magii živlů tento trojúhelník symbolizuje živel Země.

V magii živlů symbol trojúhelníku v kruhu symbolizuje živel Oheň.

Vsunuté do sebe vytvářejí uzavřenou dualitu, šesticípou hvězdu (sigillum Salomonis, hexagram).

Trojúhelníkový znak může být naznačen jako trojlístek (jetelový trojlístek), který je považován za mužský symbol.

Už Pythagoras považoval rovnostranný trojúhelník za božskou formu. Pro pythagorejce představuje řecké písmeno delta svým trojúhelníkovým tvarem symbol kosmického zrození, podobně jako v hinduismu znak životodárné bohyně Durgy.

Pro manichejce byl rovnostranný trojúhelník symbolem svaté Trojice, tento způsob zobrazování však ostře odmítl sv. Augustin (354-430). Nakonec se však přece jen prosadil jako symbol Trojice (ruka, hlava a jméno Boží, doplněné okem), tedy Otce, Syna a Ducha svatého. Toto "Boží oko" ("oko proroka") se používalo zejména v baroku.

V zednářské symbolice je trojúhelník se devíti paprsky symbolem božství a říká se mu "vševidoucí oko". Mimo jiné ho naleznete na jednodolarové bankovce.

V Číně představuje trojúhelník "ženský symbol", v symbolice však nehraje žádnou zvláštní roli. V tibetském tantrismu symbolizuje hexagram, skládající se ze dvou rovnostranných trojúhelníků, "proniknutí ženství mužským ohněm", tedy prolnutí mužského a ženského principu.

V mayských obrázkových rukopisech znamená trojúhelník, který připomíná velké A, "rok".

V západním umění se trojúhelníkové kompozice hojně používalo v architektuře i malířství, a to zvláště k vyjádření symbolu svaté Trojice, např. v půdorysu trojičných kostelů.

Známý je také vikinský symbol Valknut nebo také "Hrungnirovo kamenné srdce".

Ve feng-šuej platí trojúhelník spíše za nevhodnou formu - na jednu stranu je totiž vnímán jako nepravidelný a neúplný či nedokonalý, a na druhou stranu vysílá svými špičkami "smrtící šípy". Přiřazuje se, stejně jako všechny ostatní špičaté tvary, elementu ohně. O byt či dům s trojúhelníkovým půdorysem byste se zajímat neměli. Pokud se tomuto problematickému tvaru při konstrukčním řešení nelze vyhnout, vrcholy by alespoň měly vždycky směřovat nahoru.